Je to trapnost, ale je to každopádně naše věc. Není to žádné zhanobení hrobů padlých sovětských vojáků a už vůbec se přepis historie a adorace nacismu. V podstatě jde o totéž, jako když se zlikvidoval pomník generalissima Stalina. To byl taky vojevůdce ve světové válce, o dobytí velké části československého území se osobně zasadil a taky jsme mu sundali pomník.
Nejde o žádnou revizi historie, jde jen o ujasnění pohledu. Po odstranění propagandistických žvástů je ten pohled celkem jasný. Na východní frontě druhé světové války se utkaly dvě diktatury, ta jedna tu druhou porazila a urvala pro sebe rozsáhlé územní zisky – z československého území Podkarpatskou Rus. V roce 1945 znamenal příchod Rusů úlevu pro Čechoslováky, kteří moc dobře věděli, že jim Německo chystá genocidu, pokud by mělo v konfliktu zvítězit. Těm prozíravějším bylo ale jasné už tehdy, že jde o vyhnání čerta Belzebubem, a to podezření se mělo brzy potvrdit.
Kde se tedy stala chyba?
Hlavní chyba spočívá v nejasné pozici představitelů českého státu. Jeho hlava je opora proruské páté kolony. Ministr zahraničí je chlapec, který neví čí je a která bije. Ministerský předseda je celý rozklepaný, aby mu Brusel nenavrtal další díru pod čarou ponoru do jeho Agrofertu formálně přepsaného na manželku. A tahle partička, ta že má zachovávat pevný postoj vůči říši zla, o jejíž věrolomnosti se píší tlusté knihy? V tomto smyslu je u nás vakuum, a to pak vyplňují takové nuly, jako jsou starostové Kolář a Novotný.
Opravdu špatná zpráva: bude se malovat. Snadno uhodnete, čí je to nápad, můj opravdu ne. Tím méně na to přišla Gari nebo Nora. Začalo vyklízení, chystání. Gari se takových úkonů vždycky straní, nicméně Nora, ta se ráda účastní, když se něco děje. Chodí, lehá si do dráhy, přinese si klacek nebo nějakou hračku a žvýká to, zkrátka, taky něco dělá, aby bylo vidět, že se nedrží stranou.
Do malování se nehrne. Leží na svém pelechu, ani nedutá předstírá neexistenci.
Jak rád bych jí v tom pomáhal!