Vystrčila popudilo, že čínský diplomat vyhrožoval senátu, aby neblahopřál nové taiwanské prezidentce ke zvolení. Je to obdoba dopisu, který přispěl k rozhození psychického stavu Jaroslava Kubery, že z toho dostal infarkt. Čínská ambasáda, povzbuzený opakovanými akty české servility, si osobuje diktovat ústavním činitelům, co mají dělat nebo nemají.
Co si z toho vybrat? Nebudeme sklánět hlavu, řekl doslova Miloš Vystrčil, ovšem poté, kdy čeští předáci opakovaně hlavu sklonili a prezident ji má trvale ohnutou. Formulace, že se cesta stává čím dál reálnější, se ovšem dá vysvětlit jako pozvednutí hlavy, i jako sklonění hlavy.
Pozvednutí hlavy by to bylo, kdyby formulace znamenala: ještě jeden Mynářův dopis a balím kufr smět Taiwan. Sklonění hlavy by to bylo, kdyby formulace znamenala: já si nechám líbit všechno, ale musím vést statečné řeči, aby si lidi nemysleli, že jsem takový patolízal, jako Miloš Zeman.
Musíme počkat na další dopis nebo telefonát nebo kdoví co. Pak budeme vědět, na čem jsme, jestli je v čele senátu člověk s páteří, nebo takový hadr, jaký vlaje na Hradě.
Byli jsme s Ljubou a pejsky na výletě a putovali jsme , nebudete věřit, po severočeském hnědouhelném revíru. Dlouhodobě mě zajímá otázka rekultivace, tedy ozelenění částí krajiny poškozených těžbou. Už jsem tam byl několikrát a tentokrát jsme to protáhli od Kadaně až po Ústí. Na Digineffu z toho přinesu nějaké fotky, ten dlouhodobý projekt je úžasný, a na severu už desítky let vzniká něco unikátního.
Musím ale zaznamenat psí unikum. Provázeli nás oba pejskové, Gari i Nora. Při každé příležitosti se zprasila Nora, nikoli Gari. To není unikum, to je pravidlo. Ale že si Nora dokázala zamazat nohy červeným blátem, které navíc nechtělo pustit, to unikát je. Po návratu domů byla ošamponována a teď leží a dělá uraženou.