V sobotu skočili znovu a pořádně. Tenhle let Crew Dragonu je pořád ještě zkušební, ovšem zkouška dopadla bezvadně. Oba astronauti Robert Behnken a Douglas Hurley se v pořádku dostali na oběžnou dráhu a v neděli večer se připojili k posádce ISS. Dvě věci jsou podstatné. Jde o soukromý podnik, stát se podílel finančně, jinak je to soukromá iniciativa. To je záležitost koncepční. Podstatný je i prvek technický – první stupeň rakety se v pořádku vrátil a přistál na plošině plovoucí v moři šest set kilometrů od Cap Canaveralu.
Jako všechno, má i tento podnik svoje prvky politické. Třebaže s ním nemá Donald Trump prakticky nic společného, časově spadá do jeho funkčního období a sotva mu kdo zabrání v tom, aby si tento úspěch připevnil j opasku jako skalp, až bude křepčit své předvolební válečné tance. Je ovšem krutě ironické, že se úspěch pere o veřejnou pozornost z nepokoji vyvolané policejním incidentem. Incident je nafouknutý a nabývá hrozivých rozměrů, které Trump zjevně nezvládá. Třebaže nás koronavirus přišpendlil k zemi, svět zůstal stejně propojený jako byl před tím a události na jednom konci světa se promítají i do opačného konce.
Krátce a dobře, bylo by mnohem lepší, kdyby se úspěch na orbitě mohl slavit jinak než ve stínu neúspěchu na zemi.
Chápu, že už je to nuda, ale Gari má zase kulhavou nohu! Já vím, že nemá běhat jako šílenec, ale co s tím, když ona opravdu běhá jako šílenec? Opravdu za ní nemohu běhat jako šílenec a prosit ji, ať neběhá jako šílenec. Když ji vezmu na vodítko, uškrtí se, protože chce běhat jako šílenec.
Takže dneska , tedy včera, opět klasika, Ljuba šla na dlouhou procházku s Norou a já šel na kratičkou s Gari. Do lesíka hned u nás za barákama. Jdeme, Gari kulhala, pak uviděla v lese pána v červené mikině a šla se na něho podívat.
Hned začal křičet: Já tu nic nedělám, to jenom na mě přišlo sraní!
Gari odvolána a vše proběhlo v normě, až na to, že Gari bez ohledu na to kulhá.