Co se děje v Americe
Pohled za oceán není nijak povzbudivý. Zaujala mě poznámka amerického, v Česku usazeného novináře Erika Besta, že udušený Floyd je něco jako byl Martin Šmíd v roce 1989. Příměr chápu: údajná Šmídova smrt radikalizovala i ty, kteří se dosud drželi zpátky. Jenže tenkrát byl cíl jasný, režim musí jít od válu. Taky že šel, a ať se pak co se dělo, jak se dělo, ve výsledku to bylo třicet úspěšných let. Co ale chtějí svrhnout ti, co rabují obchody a zapalují auta v Americe? A hlavně, čím to chtějí nahradit?
Jestli socialismem, pak připomenu slova Maurice de Boulignarda, že nejúčinnější lék proti socialismu je jeho realizace.
Gari kulhá, takže musíme chodit na procházku jaksi nadvakrát. Ljuba jde s jedním, já s druhým psem. Včera odpoledne to vyšlo tak, že jsem šel s Norou. Já vyšel z vrátek a dal se vpravo a obešli jsme standardní dvoukilometrový okruh. Ljuba pak šla vlevo a šla s Gari na krátkou.
No jo, ale na konci okruhu jsem s Norou zašel do lesíka zvaného Cíp. Odkud je to domů nějakých půl kilometru. No a Nora mi zmizela. Nikdy se to nestalo, devět let ji máme! A ono to bylo tak, že na tu dálku ucítila Garinu a běžela za ní. A já tam stál v Cípu a hulákal… jako cyp. Pokud nevíte, zeptejte se Ostravaka kratkeho zobaka, co je to cyp. Ale asi uhodnete i tak.