To jako po 48 hodinách v Bublavě nad Bebravou se ve mně narodí koronáč a vyvolám na Slovači pandemii? Tohle jsem nějak nepochopil, ale smířil jsem se s tím, že ne všechno je v perimetru mého chápání.
Opatření končí a paní disidentní epidemiologová Peková (to je ta, co jí zakázali testovat) tvrdí, že virus u nás v podstatě vychcípal, že na Ostravsku je dovezený z Polska a že se druhá vlna nebude konat. Aniž to výslovně řekla, je to v souladu s jejím podezřením, že šlo o uměle vytvořený virus a ten že nemá tu odolnost jako přírodní produkt.
To všechno je jistě pozitivní, to neblahé nás čeká. Pod záminkou koronaviru se aktuálním kormidelníkům Evropské unie podařilo vytvořit koncept financování obludného projektu zelené Evropy. Následky téhle pohromy budeme řešit déle a odstraňovat je budeme nesnadněji, než veselým pózováním na nějaké hranici.
Tedy, on není zrádný, je to prostě kocour, navíc zrzavý. Nora ho honila při návratu z procházky. Šli jsme takzvané áčko, to je nejmenší okruh, který s pejsky podnikáme, dvoukilometrový. Jedeme ve speciálním režimu, extra se zdravou Norou a extra s pajdající Garinou. Tentokrát jsem v zájmu spravedlnosti šel s Norou já a pak měla rundu Ljuba s Gari – té se už noha hodně zklidnila, takže už skoro nepajdala.
Takže znovu od začátku, vracel jsem se s Norou, v poslední fázi áčka vylít z křoví kocour, číhal tam na ptáčky, Nora za ním, on skočil na plot a pak jsme se vrátili bez příhod.
Později šla Ljuba, jak řečeno, s Gari na tu nejkratší, jenom do lesíku Cíp, ten je za humny. Vrátila se rozezlena.
Představ si, povídá, už jsme se vraceli, Gari skoro nepajdala a najednou vyletěl kocour a ona za ním a už zase pajdá.
Byl zrzavej?
Jo.
Byl to kocour pokušitel.