Bohužel je šílené, že se tímto nesmyslem sněmovna vážně zabývá, a není třeba velké představivosti k vizi, že schválen bude.
Bohužel, část veřejnosti bude tento nesmysl podporovat. To bude bezvadný, že všecko bude český, zaraduje se Pepa. Už dříve se radoval ze solární energie. To bude bezvadný, sluníčko je zadarmo. Budeme svítit zadarmo. Pepa taky vítal, když poslanecká sněmovna zkroutila ústavu a zavedla přímou volbu prezidenta, aby Pepovi udělali radost, přímou volbu schválili. To bude bezvadný, budeme mít prezidenta s důvěrou lidí, sděloval doma Pepa. Ony ty nesmysly vypadají vždycky skvěle. Teď se v médiích probírá případ nějaké firmy, která nabízela osmiprocentní úrok. Mezi střádaly by jistě i Pepa. Osum procent, kdo ti to jinde dá? Radoval se doma.
Děti ve škole by se měly učit kromě násobilky a vyňatých slov i zásadu, že je třeba velké obezřetnosti před výhodami a jakmile se objeví ohromná výhoda. Je to skoro vždycky podvod.
Kdyby se na trhu prosadilo 85% českých výrobků, bylo by to opravdu skvělé. Taky rád kupuju věci s českou (československou) vlajkou. Ale jakmile ANO a SPD prosadí 85% českých výrobků, bude to jako v roce 1975… až na to, že ty hnusné výrobky nebudou státní výroby, ale Agrofertu.
Mimochodem, na toto téma se varovně vyjádřil i Alexander Tomský. Jsem s ním zajedno s každou řádkou, kterou napsal. Včetně té poslední: Ještě štěstí, že je chystaný zákon neslučitelný s ekonomickými pravidly EU i Světové hospodářské organizace (WTO).
Jen to podotknu, že pan Tomský jinak nemůže přijít EU na jméno v pondělí, v pátek i v neděli. Ale v tom to vězí – idea EU je v pořádku, princip funguje, jen ten socialismus v jejím čele vede ke zkáze.
Nařídit obchodu, co má prodávat, to je přece taky socialismus stalinského typu. Bylo by ale zhoubné, abychom volali do Bruselu, nejlépe přes udavače z řad pirátů, aby nám v té věci pomohl. Ten nesmysl by měl soudný parlament České republiky zrušit i bez internacionální pomoci z Bruselu.
Usmysleli jsme si s Ljubou, že proměníme kus louky u nás za humny na květinovou louku. Louka Ljubě patří, tak proč ne? Kus té louky je mokřad s vrbami, už nějakou dobu tam kutáme. Taky pejskové kutají, na louce. My kutáme na mokřadu, udělali jsme tam dvě tůňky pro zvířata – a při tom kutání se občas poohlížíme, kde jsou pejskové: kutají na louce. V sobotu jsem koupil křovinořez a usmyslel jsem si, že budu tu louku křovinořezem sekat. Pan technik v Hornbachu mi vysvětlil co a jak a varovel mě, abych náhodou nenabral nějaký kámen nebo železo: to sekací železo je v tu ránu hýn, už se nedá použít.
Železo jsem nabral v první půlhodině. Já sice věděl, že tam někde v trávě je zatlučená trubka, sám jsem si ji tam zatloukl u značky, kde louka sousedí s vedlejším pruhem. Jenomže jsem si myslel, že je drobet jinde.
Takže v neděli nová výprava do Hornbachu pro nové sekací železo a šup zpátky na louku. Nebudu to napínat. Učinil jsem dva objevy. Ten první: to pejskovské kutání, to jsou namnoze půlmetrové díry. Měl bych jim v tom Hornbachu koupit lopatu a krumpáč. Druhý objev: ono se tím dá sekat jako kosou! Když se tomu dá pořádný švunk, opravdu se vytvoří pěkné řádky pokosené trávy. Ze začátku jsem to jen tak šmrdlal, jak jsem zvyklý z elektrické strunovky, ale pak jsem se naučil do toho opřít a šlo to jako po másle. Ne, že by to nebylo róbo. Ale nebolej z toho záda. Dneska jdu znova. Ona to není zas tak malá louka.