Když vezmeme v úvahu tsunami úpadků, která se zvedá zdaleka nejen v naší zemi, pak všechny ty řeči o klimaticky čistých technologiích, zvyšování energetické účinnosti budov, rychlých datových sítí, cloudových úložištích a informatice ve školách znějí jako zpěvy z nějakého vzdáleného světa na nebesích. Andrej Babiš se bude muset hodně snažit, aby nepozlobil paní von der Leyen a zároveň aby doma vyvolal zdání, je stojí za svými silnými slovy, že český průmysl uhájí před zelenými nesmysly Bruselu. Kdybych se zasnil a vymyslel pohádku se šťastným koncem, pak bych dětem vyprávěl, že český plán bude postaven na dvou nových blocích v Temelíně, který pak bude sloužit jako záložní zdroj bezuhlíkové elektřiny pro Rakousko a Německo, až se jim budou hroutit sítě živené soláry a větrníky. Ale tahle pohádka v Babišově projektu stoprocentně není.
To by paní von der Leyen nevzdálili z jednání kvůli setkání s koronistou. To by ji rovnou odvezla houkačka, protože by ji trefil šlak.
Dneska ustaly, ale trvaly docela dlouho – podle mého měřáku umístěného na zahradě napršelo za dva dny 29 mm a to je docela dost: když jaksi normálně prší, obvykle to dá pět milimetrů.
Pejskové nadšení nejsou. Nejdřív nechtějí vystrčit nos ze dveří. Když pak vyrazíme na procházku, běhají cik cak, hlavně Gari, snad ve snaze dešti uniknout. Tvrde se snažím dodržet denní penzum poctivých 9 km rozdělených na tři etapy, déšť nedéšť.
Po návratu nastává fáze sušení. Na to máme v garáži připravené staré ručníky. Pejskové víc důvěřují vlastním silám a olizují se jedna druhou. Tohle jsem nikdy nepochopil. Psí jazyk opravdu není ten nejsušší předmět, jaký si dovedu představit.
Úplně na závěr – pelíšek. Nejlépe jeden, zavinout se jedna k druhé, jako jing jang – s tou výhradou, že světlá síla jsou obě.