Nedělní mazec na Staromáku už řešila policie sebevědomá a na provokace připravená. Pěkný slogan Prymmula do plynu je i ve zvukové stopě natočených videí. Pražskou akci předcházela obdobná výtržnost v Bratislavě – taky ve prospěch „svobody a demokracie“.
Nepřeji nic zlého nikomu, nicméně oni opravdu byli tělo na tělo a vesměs bez roušek. Část zřejmě tvořili veteráni z fotbalových kotlů. Jim asi koruna nic neudělá a proběhne jim rýmička. Nakazí ale babičku a ta může umřít. Anebo tatínka se srdeční vadou.
Moct za to bude policie, Babiš a hlavně Prymula, který musí do plynu.
Viděli jsme extrémní inkarnaci salónního blábolu, že karanténní opatření jsou nedemokratická nebo dokonce totalitní. Ano, mnozí to byli fotbaloví chuligáni, kteří ani nevědí, co říkají. Nicméně blábol zůstává blábolem, i když ho opakuje akademik.
Chcete vidět rozdíly? Jedna hnědobílá, druhá černobílá, mohl bych pokračovat dlouho. Tak třeba takhle. Koupil jsem jim výprodejový sýr, jako dobrotu. Přišel jsem domů. Nora ležela ve svém křesílku v přízemí, Gari už byla v pelechu v ložnici, v patře.
“Noro, přinesl jsem ti dobrotu!“ volám od ledničky.
Nic.
“Noro, přinesl jsem ti dobrotu!“
Nic.
“Dobrota, Noro!“
Přichází Gari. Slyšela o dobrotě a nebyla líná vylézt z pelechu, projít chodbou na schody, dolů a chodbou do kuchyně (pravda, zní to velkolepě, ale nebydlíme ve Valdštejnském paláci).
“Tady máš, Gari, ale musíme tady dát Norince, aby jí to nebylo líto.“
K čemuž došlo. Nora mírně zavrtěla ocáskem na znamení maximálního uznání.