2020
První půlrok zde
červenec 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30. 31.
srpen 1.-2. 3. 4. 5. 6. 8.-9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.-16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.-23. 24. 25. 26. 27. 28. 29.-30. 31.
září 1. 2. 3. 4. 5.-6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.-13. 14. 15. 16. 17. 18. 19.-20. 21. 22. 23. 24. 25. 26.-27. 28. 29. 30.
říjen 01. 02. 03.-4. 05. 06. 07. 08. 09. 10.-11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.-18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-25. 26. 27. 28. 29. 30. 31.10.-1.11.
listopad 2. 5. 4. 5. 6. 7.-8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.-15 . 16. 17. 18. 19. 20. 21.-22. 23. 24.



(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016, rok 2017, rok 2018, rok 2019, půlrok 2020

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
pondělí 9.11 počítadlo.abz.cz
  • Prezidentem USA byl zvolen kandidát demokratů Joe Biden
  • EU a Británie jsou stále daleko dohody o rybolovu a státní pomoci
  • Lukašenko slavnostně zahájil provoz první běloruské jaderné elektrárny
  • Z berlínského Tegelu odletělo po 60 letech poslední letadlo, letiště se zavírá
  • Podle českých politiků ukázaly volby v USA slabiny korespondenčního hlasování
  • Testování seniorů může začít, pojišťovny podepsaly smlouvu, oznámil Blatný
  • Začal fungovat web, který má srozumitelně informovat o koronaviru
  • Na pražské Bílé hoře byl v den výročí bitvy odhalen Kříž smíření
  • Počasí v Praze: zataženo, 5°C

    
 border=
    Dvakrát do minulosti
    První ohlédnutí – bitva na Bílé Hoře se odehrála před čtyřmi sty lety. Na to téma lze dohledat mnoho zajímavých úvah, doporučil bych stať Pavla Šafra na Foru 24 (zde), esence úvahy je už v titulku Na Bílé hoře jsme neprohráli. Autor stati dlouhodobě polemizuje s dosud převládajícím konceptem náhledu na tuto událost. V podobné tónině jsou laděny práce i soudobých historiků a ty navazují na dnes už klasické dílo historika Josefa Pekaře. Jde o interpretaci faktů. Naši předkové v devatenáctém století pokládali za užitečné Bílolu hori a vše co následovat interpretovat ublíženecky, jako dobu temna. I zde lze připomenout zásadu, že ničemu lidé neuvěří tak snadno, jak když jim někdo řekne, že se jim křivdí. Z toho pak vyplynula ideologie třistaletého utrpení, a této ideologii rádi podlehneme pokaždé, kdy zavane studený vítr. To je vždy, kdy se velcí hráči na evropské šachovnici zachovají jako gangsteři, a to je v podstatě vždycky. Zanechme tedy nářku. Připomenu malou historku – při návštěvě Bostonu jsem navštívil památník bitvy na Bunker Hill. Věděl jsem, že je to slavná bitva války o nezávislost, děti se o tom učí ve škole a jsou na tu bitvu hrdí. Šel jsem tedy tam v blažené nevědomosti, věděl jsme o ní jen to, že byla a že je slavná. Nejdřív ukázali multiekranovou prezentaci… a z ní vyplynulo, že povstalci dostali napráskáno a vyhráli Angličani!

    Inu, historická interpretace, jak ji provozuje národ nenavyklý nářku. Taky nenaříkejme. Máme minulost i s habsburskými panovníky, a je to slavná minulost, nemáme se za co stydět. Jsme tu, svébytný hrdý národ a jakýkoli náznak fňukání nám nesluší. Proto je dobře, že jsme odhalili pomník naší panovnice Marie Terezie, která zavedla povinnou školní docházku, například.

    Kterou jsme teď zrušili, to jen mimochodem.

    Druhé ohlédnutí
    Můj přítel a literární druh František Novotný pokračuje zde na Psu ve svém mnohadílném eseji po komunistické minulosti, naposledy teď o víkendu (zde). František se tu nebojí zašťourat do vosího hnízda a vyznal se ke svému odstupu od Charty 77. S jeho pohledem naprosto souzním. Podepisuji jeho konstatování, že „Osobně jsem měl z vystoupení chartistů smíšené pocity a nezbavil jsem se jich dodnes. Nejvíce mi vadil značný podíl bývalých komunistů, kteří na přelomu 40. a 50. let patřili k těm největším sekerníkům. Měl jsem pocit, že motivem těchto lidí není poznání, že komunismus je špatný ze samé podstaty, ale náprava toho, že sešel na špatnou cestu. „ Souhlasím i s jeho dalšími tezemi v jeho stati – stojí za prostudování. Rozhodně tedy nepolemizuji, spíš doplňuju.

    Ať byli chartisté jací byli (byly mezi nimi velké rozdíly v názorech a postojích, nicméně jádro bylo v polepšených komunistech) a ať jejich cíle byly nezřetelné a přinejmenším reformistické (sám Petr Pithart zdůrazňuje, že nešlo o revoluci ale o předání moci – nota bene do rukou ex-člena politbyra Mariana Čalfy v roli premiéra), jejich role pro budování národního sebevědomí je rozhodující. Naprosto chápu Františkův exkurz do Sedmi statečných, kdy hovoří o statečnosti rolníků, vím co tím myslí, ale ti rolníci zemřou a zůstane mýtus, zůstane obraz statečných bojovníků. Národní sebevědomí nemůže bez mýtů být, je jimi živeno. Vždycky je třeba si položit otázku, jak by to bylo, kdyby to bylo jinak.

    Tedy: jak by to bylo, kdyby nebyla vyprofilovaná skupina se silným intelektuálním jádrem, navázaná na západní politické struktury. Jistě že byly i jiné= odbojové organizace, stejně pronásledované jako Charta, ale jenom Charta se prosadila do obecného povědomí. František má pravdu, že až Václav Klaus prosadil koncept standardního systému zastupitelské demokracie založené na politických stranách a potopil tak utopickou ideu jakéhosi korporativismu. Ale mohl to udělat až na základě jakési politické proto-struktury a Charta byla jejím jádrem.

    To mě tedy jen tak napadlo při čtení jeho úvahy a moc dobře vím, že i pro dnešní čtyřicátníky, neřkuli padesátníky to je akademické dohadování o něčem, co nemá vůbec žádný význam.
    Chvála bohu za to.
    
 border=
    Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
    
 border=
    Pejskové v mlze

    Gari je bíločerná, Nora hnědobílá, hodně tmavo hnědo – bílá. Teď, když se brzy smráká, je to výhoda. V houstnoucím šeru vidím ty dvě kmitající bílé plošky a mám přehled, co ty dvě potvory tropí.

    Ve dne se karta obrátila. Je mlha, někdo hodně hustá. U nás ve Zvoli je snad centrum všeh mlh, tady je mlha i když je všude jinde azurová obloha. Takže vidím černé a hnědé plošky kmitat v prostoru kolem sebe.

    Rozdíl je zásadní. Jenom kmitání je stejné.