Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu

 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
Opakování seriálu Steve Proška v Neviditelného psa z roku 1997
Z piety opakujeme v původní jazykové verzi i bez diakritiky (na klasické texty se nesahá)
Obsah: 1/Landing [*] 2/Raiders [*] 3/Good conduct [*] 4/České tance [*] 5/Expendables [*] 6/Pacification [*] 7/The colonial life [*] 8/Dudlík [*] 9/Press [*] 10/Intermezzo [*] 11/Čajový obřad [*] 12/FIGMO [*] 13/Camp [*] 14/Ministr [*] 15/The Seet California

Obraz vietnamské války ztrácí kontury od nánosem lží, který na něj namalovali lakýrníci zleva i zprava. To, co budete číst na stránkách Neviditelného psa, je autentické svědectví muže, který o sobě říká: Byl jsem pétépákem v deltě Mekongu!

Dudlik

Dest zaleva predni skla ridicske kabiny naseho Douce and half nekonecnou stenou vody. Naplno pracujici sterace se bezuspesne mihaji sem a tam . Za volantem nasi dvouapul tunky Jefferson tise kleje a obratne vytaci vozidlo ze zkluzu po blative ceste, mezi rice pats. Z korby nakladaku, zakryteho destem nasaklou plachtou, pres ma zada vykloneny Kazinski mi podava platek zvykacky. Kdyz vstrci dalsi platek pod nos Jeffersonovi, cernossky obr zaprotestuje.
" Fuck off Kazi..." Pak zahuci mym smerem. " Proshik, dej mne doutnas, s ty zvejkacky bych se poblil..."
Vytahuju zezpod flagjacketu plechovou krabicku, peclive chranenou pred vlhkem plastickym obalem. Opatrne vyndavam dlouhy tlusty vyrobek Port Royal a strkam jej Jeffersonovi mezi cenici se bile zuby.
" ...thanx boss ..." zahuci.
Jefferson, aniz by vyndal doutnik z ust, akrobaticky uhryzne a vyplivne spicku na podlahu vozidla. Podavam mu dlani zkryty ohen zapalovace. Cervene stopky na zadku jeepu jedouciho pred nami v te chvili vystrazne zblikaji.
" ... job tvoju ...." zaknici Kazinski preletici pri Jeffersonove prudkem zabrzdeni pres nase zada, a narazi hlavou na predni ram dashboardu.
" Sweet Jesus..," vykrikne Jefferson, " ten fucking Polack zamorduje sam sebe! "
Moji pozornost vsak upouta skrabavy hlas ze speakru naseho PRC.
" ...halt the colon! Points to the sides! Section Co report..." vystekne z PRC hlas Lt. Chayneyho.
Vytahnu cernou krabicku z drzaku vidlic.
" PO Prosek ... " kriknu do miku.
" Prosik ..." ozve se zpet Lt. "....vezmete pet chlapu sekce a point on my jeep ..."
Venku nekonecne leje. S pocitem neutesne mizerie si natahuji pres hlavu poncho liner, nasazuji prilbu a vylezam do nepohody. Cvachtave kroky, a nadavajici fistule prozrazuje Florese, vyhrabavsiho se z druhe lori, jdouciho k velitelskemu jeepu za mnou.
Tezkymi kroky brodim se nekonecnym blatem k velitelskemu vozidlu s polovyrolovanou plachtou postranice.
" ... what's up Lty? ..."
Nez vsak company CO, sedici v polo otevrenem jeepu, pozorujici skly dalekohledu cestu pred nami staci odpovedet, uvidim nekolik stovek metru dal, ve clone neustavajiciho deste, obrysy rezave formy velkeho vehiklu, uvazleho pricne v blate pres cestu.
"Son of the bitch, what's that ..." zachrochta Flores, ktery dorazil vedle mne. Ale Lt jiz chrli radu rozkazu do mikrofonu sveho PRC.
" ... Proshik ..... vemte si pet svych chlapu a recon it, " obrati se od vysilacky ke mne, a celkem zbytecne dodava: " ... opatrne...".
Posilam pred sebou na point Kazinskeho, mackajiciho si modrou bouli pod liningem prilby. Spolu s asi peti BUs postupujeme v zavesu nekolika metru za nim. Cvaknuti podavace Floresovy M 60 vystavene desti na kapote velitelskeho jeepu, ve mne trochu uvolni napeti pred necekanou prekazkou a doda mne pocit jistoty, za mymi zady.
Za nekolik minut se ozve z destove clony pred nami Kazinsky.
"Proshik ... tady je neco divnyho....".
Hulaka a nahlizi do vnitrku masy stojiciho vehiklu.
" Shit ... Kaz ," zarvu na instalatera, jehoz postava v plastickem ponchu se sedive rysuje v privalu deste, " ...mluv, nebo ser pismena!"
Instalater na mne zacne utrzkovite kricet.
" Tady sou samy deti, vlastne mimina."
Co je zase tohle za ptakovinu, leti mi hlavou. Opatrne, s M79 pripravenym okamzite odpalit granatovy naboj, brodim se rozteklym blatem k vehiklu, v nemz zacinam poznavat prastary rezavy autobus. Kolem vozidla u ktereho bezradne stoji Kazinsky, se motaji sem a tam tri neuveritelne zablacene zenske. Jedna z nich je starsi Evropanka, dalsi dve jsou Slope. Jejich podivne, splihle zmuchlane pokryvky hlav mne signalizuji, ze ze vsi pravdepodobnosti jde o jeptisky. "Bon jour, monsieur... " pozdravi mne Evropanka, " Jsem sestra Tereza Marie z .... " a pronese jmeno, snad jednoho z mne neznamych katolickych radu.
" Hello sister... " zamrucim nestastne, s pohledem sklonenym k noham po kolena zaborenym do blata. Beru PRC od jednoho z BUs a nekolika vetami seznamuji Lt Chayneho na druhe strane vysilaci frekvence se situaci. Velitelsky jeep nasledovany nasimi lories se pomalu zacne probijet destovou clonu k nasemu postaveni. Lty zapakovany v poncho lineru se hrabe do deste. Pri jeho prichodu uvita ho starsi jeptiska privalem francouzstiny. " Moment, madame ..." vykulene zahuhla Lt, a obrati se k velitelum sekci za jeho zady. Nekolika povely uvede kolonu do obraneho kruhoveho postaveni kolem uvazleho autobusu. Elmadollar, stojici vedle mne, pri pohledu na autobus prohodi:
"Musealni kousek..."
Jefferson s nekolika BUs se na Ltyho vyzvani pocnou hrabat pod kapotou motoru atobusu. Spolu s dustojnikem nasledujeme sestry do vnitrku jejich dopravniho prostredku. Pohled do prostoru autobusu prekona vsechno moje ocekavani. Na podlaze mezi sedadly, v kosicich a ruznych osatkach, lezi snad dvacet, do vsech moznych dek zabalenych kojencu, oznacenych papirovimy stitky, popsanymi vietnamstinou. Cela scena mne pripomene obrazky prihod Sekorova Ferdy Mravence o zachranovani mravencich kukel.
Lty deprimovan pocasim a otraveny necekanym setkanim, prikyvuje brebenteni jeptisek, michajicich franctinu s anglictinou, ze ktereho vyrozumime, ze deti nalozene v autobusu jsou z asi padesat mil vzdaleneho sirotcince. Behem naseho rozhovoru zjistuji, ze do autobusu na nekolika mistech zacina silne zatekat, a upozornim company Co na tuto skutecnost.
"Shit," potichu nadava dustojnik. "Tohle nam este chybelo.." Mimina v kosicich pres utesovani poletujicich jeptisek zacinaji vrnet a projevovat nespokojenost z vlhkem a monotonim rachotem destovych privalu dopadajicich na plechovou strechu autobusu.
" Prosik," narizuje Lt.,"zkuste tuhle archu nejak ucpat, aby sem neteklo!"
A odchazi zpet k jeepu, aby potesil svou informaci o nepredpokladanem setkani nekolik desitek mil vzdaleny stab naseho praporu. Po ceste k velitelskemu jeepu vyzene do deste dalsi sekci roty.
Zvenci zaslechnu povely velitele prvni sekce, PO one Barretta, tahnouciho se svym teamem baliky zelenych stanovych plachet k autobusu. S pomoci Kazinskeho zatahuji plachtu pres nekolik prasklych oken archaickeho vehiklu. Zvenci, promoceny Jefferson praska zaverem kapoty motoru, na mne zahulaka.
"This motherfuck...."
Zarazi se pri pohledu na kolem pobihajici jeptisky, a ponekud provinile dodava: "Ten motor je zadrenej..."
Zatim co Barrettuv team prekryva plachtami zbyly trup autobusu, stahujem se spolu s Elmadollarem, Floresem, a Jeffersonem do hloucku kolem velitelskeho jeepu. Lt Chayne sedici v otevrene strane jeepu vyleva si vodu s michaninou bahna z combat boots a zaroven vztekle prska do radioveho spojeni se stabem.
"Yes sir, bus je nepojizdnej, a deti potrebujou jist...." Pak odlozi mikrofon, podiva se na mne a Elmadollara a ulevi si.
"Ty stabni cocksuccers si snad myslej, ze bych tu moh kojit, ne? "
Flores za nasimi zady si neodpusti pripominku.
"No, pri trose dobre vule..," ale okamzite zmizi v desti za jeepem, pronasledovan Ltys vzteklym pohledem.
" Chopper se sem v tomhle pocasi nedostane... " uvazuje CO, " ... nez se sem dohrabe M 113, pomalu bude vecer," pokracuje Lty, " ... nejlepsi bude cekat ...".
Rozlezame se zpet ku svym vozidlum, kruhove obklopujicim a strezicim bezpecnost nenadale objeveneho kojeneckeho transportu. Pod promocenymi plachtami vozidel snazi se stovka paru oci proniknout neustavajicim destem. Asi po dvou nekonecnych hodinach zaslechneme priblizujici se, brumlavy zvuk dieslu male kolony obrnenych transporteru. Obe obrnene M 113 projedou, nasi do kruhu rozmistenou kolonu a zastavi se vedle autobusu, zakryteho pod destem nasaklymi plachtami.
Posadky transporteru za hlasiteho nadavani vylezaji do blativeho marastu a zacinaji zapojovat autobus ocelovymi lany do vleku. Grunt LT velici transporterove skupine, vede naseho CO k otevrenemu zadku bojoveho vozidla, a ukazuje mu hromadu papirovych, plastickou folii potazenych krabic nalozenych v transporteru. Prednim sklem kabiny naseho nakladaku zahlednu, jak Lt Chayne diriguje Barrettuv team k vylozeni a prekladu nakladu z transporteru do autobusu.
Asi po pul hodine obe dve obrnena vozidla vyprosti uvazly autobus ze zajeti bahna a pomalu zacnou vlect vehikl za sebou, nasledovani nasi kolonou. Zezadu naskakuje na korbu naseho lori na kuzi promokly Kazinsky a podava mi prunikem do ridicske kabiny maly predmet.
"Hele, co bylo v tech krabicich."
Mala sklenena lahvicka naplnena detskou kasi. Prohlizim si za svetla baterky zeleny plasticky obal popsany ingridiencemi obsahu, spolu s pribalenym malym zelenym dudlikem. Na spodku lahvicky ctu napis - Property of U.S. Navy, not for sale! - . V te chvily pochopim, ze tahle mala, nepatrna sklenicka opatrena dudlikem, ze skladu valecneho namornictva Spojenych statu, s potravou pro kojence, ma mnohonasobne vetsi silu, nezli vsechny sosaky raket paradujicich po Rudem namesti.