Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který
mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze
zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem,
jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
|
|
|
Zlatá padesátá
Ondřej Neff: Vzpomínání na dětská léta - Slapy, Dobříš, Žižkov, jak se to uchovalo v mlze paměti
|
1/Životní styl
[*] 2/ Rádio / Až to rupne / Cigarety
[*] 3/ Mladá móda / Slapská přehrada
[*] 4/ Strach / Přituhuje
[*] 5/ Mandelinka bramborová
[*] 6/ Dobříš v padesátých létech / Malířka Myška
[*] 7/ Zlý kluk Kadeřábek
[*] 8/ Zábava
[*] 9/ V Praze / Žižkov
[*] 10/ Škola / Školní výlet
[*] 11/ Politika
[*] 12/ Nábrdle
[*] 13/ Žvejkačky
[*] 14/ Pionýr
[*] 15/ Dětské hry
[*] 16/ Punčocháče
[*] 17/ Tramvaje - konduktéři
[*] 18/ Šumáky
[*] 19/ Pražírna kávy
[*] 20/ Jaká jezdila auta
[*] 21/ Tři králové
[*] 22/ Zmrzlina
[*] 23/ Měnová reforma
[*] 24/ Sodovky
[*] 25/ Sportovní střelnice
[*] 26/ Hračky samo domo
[*] 27/ Gramofony
[*] 28/ Sovětští vynálezci
[*] 29/ Sovětské filmy
[*] 30/ Sáňkování v Riegráku
[*] 31/ Mlácení žen
[*] 32/ Život na Žižkově
[*] 33/ Stalinův pomník
[*] 34/ Kedsky
[*] 35/ Čepice
[*] 36/ Závod míru
[*] 37/ Muzika, písničky
[*] 38/ Kupované hračky
[*] 39/ Kulaci a šmelináři
[*] 40/ Veřejné osvětlení
[*] 41/ Trpaslíci na zahrádce
[*] 42/ Stonání
[*] 43/ Kdy to rupne
[*] 44/ Vesnické funusy
[*] 45/ Plynové masky
[*] 46/ Zemědělské stroje
[*] 47/ Jízdní kola
[*] 48/ O mlékárnách
[*] 49/ Cigarety a kafe, taky banány
[*] 50/ Autobusy a vlečňáky
[*] 51/ Staré časopisy
[*] 52/ Korejská válka
[*] 53/ Taxíky
[*] 54/ Telefon
[*] 55/ Tělesné tresty
[*] 56/ Vesmír
[*] 57/ Vesmír 2
[*] 58/ Imperialisté a krize
[*] 59/ Pečení chleba
[*] 60/ Nudle u nosu
[*] 61/ Dráteníci
[*] 62/ Sportovní pytle
[*] 63/ Vodovod
[*] 64/ Kýnka a čeeser
[*] 65/ Televize
[*] 66/ Vánoce
[*] 67/ Silvestr
[*] 68/ Televize 2
[*] 69/ Postižení lidé
[*] 70/ Auta 2
[*] 71/ Auta 3
[*] 72/ Elektrická hračka
[*] 73/ Lyžování
[*] 74/ Holič
[*] 75/ Holič 2
[*] 76/ Kadeřník2
[*] 77/ Zima
[*] 78/ Led a chlazení
[*] 79/ Dlažba a dlaždiči
[*] 80/ Verneovky a jiné knížky
[*] 81/ Noviny
[*] 82/ Řemesla - kovář
[*] 83/ Přehlídka na Letné
[*] 84/ Dobytčáky
[*] 85/ Knížky sci-fi
[*] 86/ Parní lokotky
[*] 87/ Praní prádla
[*] 88/ Plynové lampy
[*] 89/ Chrousti
[*] 90/ Spartakiáda
[*] 91/ Lidské vztahy
[*] 92/ Stereokino
[*] 93/ Rock´n roll
[*] 94/ Řemeslníci
[*] 95/ Holčičí kufříčky
[*] 96/ Škola
[*] 97/ Mouchy
[*] 98/ EXPO 58
[*] 99/ Pád Berlína
[*] 100/ Šlauch od plynu
[*] 101/ Reklamy
[*] 102/ Les
|
Sodovky
Není toho mnoho, na co bych si vzpomněl, že bylo tenkrát lepší, než dnes. Něco ale bylo
lepší - rozhodně to byly sodovky. Sodovky a limonády - červená a žlutá - se prodávaly v
silnostěnných lahvích, opatřených patentním porcelánovým uzávěrem s těsnící gumou, pěkně
červenou, kulatou, a neméně patentním přidržovacím mechanismem z pozinkovaného drátu.
Popisuju to zbytečně složitě - tyhle uzávěry se v poslední době vrátily na scénu aspoň v
omezené míře, kupříkladu rodinný pivovar Bernard jich používá na svých kvasnicových pivech.
Miloval jsem ty uzávěry. Sodovka v nich byla nadupaná kysličníkem pod šíleným tlakem.
Někdy byl ten tlak obrovský, zvlášť když jste láhví zatřepali, a pak se při uvolnění
drátěného uzávěru ozvala rána ne nepodobná výstřelu, porcelán vylít, až třísknul o hrdlo na
druhé straně a ven létaly bublinky. Sodovka byla tak silně sycená, že se za čerstva skoro
nedala pít, a ta lahoda, jak bublinky šimraly na jazyku! Totéž platí, jak řečeno, o
limonádách červené a žluté barvy a chuti spolehlivě chemické.
Porcelán byl bílý, někdy ale na něm bylo ještě logo Zátkovy sodovkárny. Také některé
láhve měly ve svém těle plastické logo továrny. Byl jsem tenkrát dítě a nechápal jsem, proč
je na zátce napsáno Zátka a proč, dejme tomu, na šupleti není napsáno Šuple a na schodu
Schod. Když mi tatínek vysvětloval, že Zátka je jméno pána, kterému patřila továrna na
výrobu sodovek, nedovedl jsem to pochopit. Jak někomu může něco patřit, když nikomu nic
nepatří? Láhve byly samozřejmě zálohované a vracely se do oběhu, takže to dlouho trvalo,
než se postupně rozbily originál Zátkovy láhve se Zátkovými uzávěry.
Později byly tyto láhve z hygienických důvodů zakázané a od té doby byly a dodnes jsou
skleněné sodovkové láhve jen s korunkovými uzávěry - a sodovka v nich je slabá, nedomrlá.
Matně si vzpomínám, že jsme gumičky z uzávěru tahali ven a něco z nich vyráběli. Co to
mohlo být? Třeba mi některý z čtenářů-pamětníků pomůže se rozpomenout.