Hyena  Hledání: NadpisAutorText článku  Sekce: NEVIDITELNÝ PES ZVÍŘETNÍK SCI-FI Zpět na hlavní     stranu

	O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).

Strach

Va Slapech jsme žili v závětří a milicionářský dupot tam nebyl moc slyšet. Jen se to všechno zhoršovalo.

Z koloniálu pana Hojáka udělali Bratrství. Kovář pan Dvořák směl ještě kovat koně, ve vsi fungoval i truhlář a kolář a samozřejmě i výrobce rakví pan Pešák, který zhotovil tatínkovi knihovny a mně opravil houpacího koně. V hostinci U Neužilů dál roznášela pivo paní Neužilová a o kus výš po silnici dělal totéž její konkurent pan Zajíček. Taktéž holič pan Vild, někdejší legionář, se staral o vzhled mužských i ženských hlav.

Nejdříve došlo na pana Domesa, drogistu, který vlastnil i benzínovou pumpu a ruční pákou čerpal ze dvou stojanů naražených na plechové barely benzín dvou barev: jeden byl červený, druhý bílý, jeden dražší, pro soukromníky, druhý nedaněný pro státní auta. Obchod mu sebrali a pověřili ho vedením drogerie v sousedních Štěchovicích, kdežto štěchovický drogista musel dojíždět do Slap.

"Že mi to sebrali, chápu a musí to asi bejt. Proč mě ale buzerujou, abych jezdil do Štěchovic?" hněval se.

Pak zavřeli faráře z nedaleké Buše, protože neopatrně kázal, a ze vsi zmizela rodina, tuším, Kropáčků, protože Kropáčkovic kluk namaloval na zeď rovnici, kde na levé straně rovnítka byl hákový kříž a na pravé kladivo se srpem.

O něco později, to už jsem chodil do školy, rozhlas vysílal proces se Slánským. Hrozně mě zajímalo a líbilo se mi, že zločince pochytali a pověsili. Ve škole jsme vyfasovali štětečky a černou tuš a zamalovávali zmínky o velezrádcích z čítanky. "Nalistujte stranu sedm, škrtněte řádku jedenáct a dvanáct. Strana devět, řádka tři. Strana jedenáct, od začátku až po slovo vítězství." Líbilo se nám, že smíme malovat v učebnici a rvát z ní obrázky. Rodiče se mnou ty pocity plně nesdíleli.

Z vesnice zmizela rodina Bondyů, které patřil a dnes už prý zase patří slapský zámek, a přestali jezdit Košínovi. Táta pořád ještě chodil na politické hovory k panu Nechvátalovi, trafikantovi, který si živnost vysloužil střepinami, jež se mu zasekly do těla někde na Piavě a tropily mu kruté bolesti při každé změně počasí. Já musel čekat venku před trafikou, abych neslyšel.

Přituhuje

No a pak začali chodit za otcem otcové obce, předseda národního výboru a předseda strany. Slyšeli, že otec vede nemravný život a po zahradě mu běhají nahaté ženské. A co vůbec děláte, pane Neff, ptali se ho?

"Píšu knihy," říkal jim, ačkoli to nebyla celá pravda pravda. Psal, ale nesměl tenkrát to co napsal vydávat.

"To my víme," kývali. "Jenže co děláte?"

Rozhodoval se tenkrát, že půjde dělat na stavbu přehrady. Měl jsem z toho ohromnou radost. Konečně budu mít tátu, jako všichni ostatní! Běžel jsem s tou novinou za panem Pokorným. Táta bude dělat na přehradě, hlásil jsem.

"Ten určitě," děl pan Pokorný ponuře.

Nakonec se jim všem rukou společnou a nerozdílnou podařilo naši rodinu vystrnadit.

Po mnoha letech jsem potkal člověka, který se v Slapech usadil. Byl hrozně srdečný a říkal mi, jak jsou Slapští pyšní na to, že Vladimír Neff žil v jejich vesnici.

"Vyřiďte jim," odpověděl jsem mu, "ať si vyserou voko."