Český politický cirkus:

No, dnešní schůzování se nezapsalo zlatým písmem do dějin "naší mladé demokracie". Sociální demokracie navrhla odvolání Miroslava Kalouska z postu předsedy oné komise, která měla podle předpovědi Neviditelného psa za úkol maximálně zamlžit skandál kolem Investiční a poštovní banky. Proč by měl být Kalousek odvolán, když komise tento úkol tak skvěle plní? Žádná ze stran, která má v kaši smočené svoje prstíky, si nepřeje odhalení té pravdy, kterou by si přála odhalit veřejnost: kam se ztratily ty prachy. Škromachovo extempore s Kalouskovým odvoláváním bylo tedy pouhým divadýlkem. Třebaže jsme netleskali, tím méně abychom volali "opakovat, opakovat", jistě se reprízy dočkáme.

No a komunisté si postěžovali, že se nedostávají do veřejnoprávní televize a veřejnoprávního rozhlasu a navrhují rozpuštění příslušných rad. Podivno - já mám naopak pocit, že nemůžu ani otevřít konzervu paštiky, abych v ní nenašel soudruha Grebeníčka. Rozpouštět se tedy nebude. Snad až po příštím Vítězném Únoru, to budou rozpouštěny nejen rady kontrolující média, nejen média sama, ale i novináři v médiích pracujících. V kyselince.

Rodina a přátelé   
Několik posledních dnů bylo podivuhodně baboletních. Dokonce i ráno bylo teplo, včera jsem si toho všiml, rozhodně tepleji, než kdykoli od... těch úporných veder, jak dávno tomu, co byla v květnu, červnu a chvilku v srpnu.

Focení v dešti - toto je náš balkón, bíá kolečka jsou kapky a dole je chudák máchané prádlo.

Do města jsem se vypravil jen tak v sáčku, a i testovací tikitální aparát jsem si vzal, abych pro DigiNeffa mohl připravit náležitě fundovaný článek. Vyřídil jsem ve městě co bylo třeba, při přestupu z metra na autobus na stanici Anděl jsem si uvědomil, že noviny tentokrát nelhaly, když tvrdily, že tu vnikne cosi jako pěší zóna - místo vozovky, kde stávaly taxíky, je teď dlážděný chodník - stačil jsem ještě koupit rohlíky, nastoupil do autobusu a v pohodě došel domů. U braky už na mne čekal náš Bart.
Vytáhl jsem z kapsy klíče, vsunul ten správný do zámku, a v tu chvilku začalo úporně pršet.
Odemkl jsem, zase za sebou zamkl a už jsme s Bartem pelášili domů.
Stihli jsme to dobře, zasáhlo nás jen pár kapek, ta pravá průtrž přišla, když za námi zaklaply dveře.
Hlásil jsem Míše, jaké jsme měli štěstí.
"Štěstí," pravila. "Jak se to vezme."
Ukázalo se, že pověsila prádlo na sušák dole na zahradě. Vzhledem k tomu, že se v Praze koná myslitelské FÓRUM 2000, otevřel jsem téma, zda sušení v dešti je dosud sušením, což není otázka ku snadnému rozřešení, protože prádlo je řádně pověšeno na nástroj k sušení určeném, takže intence je zde zřejmá, pouze výsledek...

"Dejme tomu, že je to máchání," pravila žena moudře a odešla, aby se věnovala něčemu užitečnějšímu, než úvahám o sušení v dešti.
I zde vidíte, že myslitelem jsem byl já a ne ona, opět se ukázalo, že ženy prostě k myslitelství nemají vlohy.
V tom je jejich silná stránka a díky za to!

Psí příhody   
Jak se zdá, vrací se móda pečení chleba doma. Bezpochyby i k radosti našich domácích psů. Opakuji, že se ta móda vrací, už jednou jsme doma chleba pekli. Z pokusu vzešel objekt, připomínající chleba tvarem, vůní, barvou, omakem, ba poklepem i poslechem - lišil se pouze v tom, že se nedal jíst. Navíc, když jsem pak vzal tužku a papír a spočítal vstupy, onen projektil pro středověký obléhací stroj stál asi pětkrát víc, než chleba koupený v krámě - a to jsem nezapočítal prášek nutný k vypucování opáleného pekáče.

Autor skvělého převodníku nehackovanych slovicek na oháčkovaná slovíčka Toni Zrůstek a tudíž spolupracovník Neviditelného psa hledá byt v Praze, 1-1, v ceně do 6 kKč, chtěl by Dejvice, ale buďte shovívaví, on se v Praze nevyzná...

Takže mě při procházce se psy překvapil můj psí druh pan Suchý, když mi vyprávěl, že doma začali péct chleba. Co se peněz týče, vyjde prý na polovinu, pokud jde o čas nezbytný k přípravě, je to raz dva hotové.

Bral jsem ta sdělení s rezervou, zejména tu druhou část, protože, jak jsem pochopil, pan Suchý se držel u výstupní části pracovního procesu a o realizaci projektu se starala paní Suchá a ta mohla mít na to "raz dva" jiný názor. Vyprávěl jsem mu o našich zkušenostech s pečením chleba a vyslovil jsem pochybnosti stran poživatelnosti.

"Zítra vám přinesu krajíc a ochutnáte sám," pravil pan Suchý.
Podotýkám, že on bydlí dole pod kopcem Mrázovka, kdežto já nahoře; setkáváme se, já vyprovázeje Barta, on s Darinou a Andulou. Někdy stačím dojít až dolů a potkám ho brzy poté, co vyšel z domu, jindy ale naopak on stačí dojít až nahoru, sem na kopec.
Tak tomu bylo i dnes.
Vzpomněl jsem si na naši chlebovou debatu, ale nechtěl jsem na ni navázat, abych ho třebas neuvedl do rozpaků. Možná se várka nepovedla a chleba nebyl k jídlu.
Začal on sám.
"Víte, ten chleba..."
"Co je s ním?"
"Já na vás nezapomněl. Já jsem uříz krajíc, zabalil a dal do kapsy. Jenže... než jsem došel sem nahoru, ty dvě moje bestie ho ze mě vyškemraly!"
Darina a Andula se motaly kolem svého pána a nezdálo se, že je nějaký balvan tlačí v břiše.
Takže pokus se vlastně povedl - vím že chleba doma upečený je poživatelný.