Čtvrtek 14. prosince 2000
Na dnešní odborové schůzi vyzval Ambrož všechny kolegy, ať nikdo nepodepisuje dohody o přesčasech a pohotovostech. "Potom nebudou moci nikoho propustit!" Paní Pilná z Durakova ARZu pravila: "Nás se to netýká. Ať si každý řeší své problémy na svém pracovišti." Předseda ZOO Milivoj Plachý ji podpořil. Pilná pak nanesla otázku vánočních kolekcí, které jsme letos zatím nedostali. K tomu se rozvinula podnětná diskuse.

Český politický cirkus:
Česká republika bude s radostí respektovat výsledky posouzení bezpečnostních a ekologických standardů JE Temelín, řekl premiér Zeman závěrem po nočních jednáních v klášteře v dolnorakouském Melku s rakouským šéfem vlády Schüsselem. Podle ČTK "Důležitý bod pro obě strany je rozsáhlá prověrka dopadů (Temelína) na životní prostředí. Evropská komise prohlásila, že je ochotna poskytnout monitoring a Česká republika akceptuje dobrovolně a závazně toto opatření."
Chudák Schüssel... Ten jistě dostal během dne doma držkovou. Vždyť jeho soukmenovci od něho čekali, že se zjeví volaje "právě přicházím z melkského hradu, pan premiér Zeman podepsal zrušení atomové bomby s komínem jménem Temelín!", pokud nečekali, tak chtěli a nic jiného je neuspokojí.

Schüssel to věděl, Zeman to věděl, takže tam mohli v Melku hrát celou noc dámu, protože Schüssel musel vědět, že Zeman ani nemůže nic, co od něho soukmenovci chtějí, udělat, právě proto, že Česká republika je právní stát a start Temelína se odehrává podle zákona a řádných mezinárodních dohod.

A těch žvástů, co je kolem... V rozhlase jsem zaslechl kteréhosi rakouského potentáta, jak povykuje:
"V Německu by nemohl Temelín být spuštěn."
Jistěže nemohl. Je to česká elektrárna, postavená podle českých zákonů a předpisů, a jelikož technologie je americká, je přizpůsobena i normám USA, takže by v pohodě mohla fungovat právě tam. Německé elektrárny jsou stavěny podle německých předpisů a pravděpodobně by nemohly být připuštěny k provozu v USA... Naštěstí nejsou na kolečkách a nechť tedy fungují tam, kde byly postaveny, podle předpisů té které země.

Dohoda by nikdy nebyla možná, kdyby v Melku coby evrospký taťulda nefiguroval komisař Verheugen. Komisař... jak ošklivě nám to zní! Jenže právě on dal dohodě posvěcení, na které se Schüssel může doma vymlouat. A pod jehož deštníkem může Zeman tvrdit, že se na vyjádření evropských zkoumatologů těší.

Aston

Rodina a přátelé   
Už z provedení tutylku usoudíte, že jsem nebyl ani tolik medyjální hvjezdou, ale spíš jsem byl za jahodu. Opět! Občas se zmíním, že se zabývám digitálními foťáky - vedu na webu paralelní deník věnovaný této problematice. Je to v podstatě non-profit podnik, dělám to už půl druhého roku - a pokračuju v tom, co jsem za totáče dělal jedenáct let, totiž propaguju amatérskou fotografii, tentokrát digitální. No a tu to máme: jeden z mých partnerů z výýýznamné firmy se na mne obrátil, jestli bych nechtěl působit v televizním pořadu, který by objasnil širokým vrstvám laické veřejnosti, co to je digitální fotografie. Pořad by nebyl zaměřen na propagaci výrobků jedné (=jeho) firmy, ale digitální fotografie jako takové.

Jak by ne, natřásal jsem se u telefonu u vědomí vlastní důležitosti. Bude to seriál, nebo jeden pořad?
Jeden pořad, zněla odpověď. Ale i v jednom pořadu mohu otevřít lidem oči!

No jo... Ukázalo se, že ten jeden pořad je Dobré ráno na ČT1, a že tam mám být v šest hodin ráno! Toto mi sdělila produkční opět po telefonu. Zarachotilo to, jak jsem řadil zpátečku, že néééé ráno, jenže ona to byla žena dle hlasu mladá, ale dle říznosti soudě otrlá a pravila, že žádný takový couvání nebude, že se kvůli kravině zvané digitální fotografie točí repo a že prostě musím.

Tak jo.

Já se normálně vzbouzím po páté a vstávám po šesté, přičemž během té hodinky vymýšlím všelijaké geniality. Tentokrát jsem se vzbudil v jednu (nic mi neříkejte o vynálezu zvaném budík - to není nic platné, když si natáhnu budík, protože vždycky se vzbouzím v jednu hrůzou, že co chvíli zazvoní budík. Od té chvíle jsem se vzbouzel každou čtvrthodinu, pak po deseti minutách. Zcela vyčerpán jsem přečkal noc až do půl šesté, kdy jsem se umyl a oholil a vypotácel před barák, kde na mě čekal taxikář, aby mě odvezl na Kavky. Někdy ve tři čtvrti na sedm jsem vykládal cosi o digitální fotografii lidem, kteří na tom nebyli co se čilosti týče o moc líp než já. Otevírání očí? K smíchu. Sám jsem neměl otevřené oči.

V půl osmé jsem byl zase doma. Zvonil telefon, byla to moje kamarádka Meggie.
"Viděla jsem tě v televizi," hlásila.
"Jo? A co jsem říkal?" zkoušel jsem ji.
"To nevím," pravila. "Ale pro příště, mám pro tebe radu: večer před raním vystoupením nechlastej. Dyť jsi vypadal jak nahnilej pomeranč!"

Takto skončilo mé osvětové působení na obyvatelstvo ve věci digitální fotografie.

Psí příhody   
Možná by bylo lépe, kdyby byl Bart o deset centimetrů nižší nebo vyšší. V obou případech by nedrcal palicí do stolu. Velký jak je, vejde se pod stůl, ale drhne zespodu temenem o desku. Stačí, aby se narovnal, aby ho něco napadlo, aby si povyskočil a na stole nastává zemětřas 6 stupně Richtera.

Má to důsledky i pro úroveň stolování. Ten stůl, to není nic honosného, koupili ho před mnoha a mnoha lety moji rodiče v baziši za dvě stě padesát káčées a mohly by na něm skákat kankánové tanečnice, jak je pevný - ale není postaven na to, aby do něho nějaký Bart žďuchal zdola.
Nicméně, to není důvod, proč bychom měli žít jak jeskynní lidé, usoudila Míša, když viděla, že snídám nejen obložen novinami, ale i podložen novinami. Takže, do této chvíle ubrus, a uprostřed stolu váza s chvojím!

K obědu byla čína. Miluju čínu, jím ji hůlkami. Bart miluje čínu (jako všechno) a jí ji jakkoli (a žďuchá hlavou do stolu).
Míša chvilku pozorovala, jak jednou rukou hůlkuji a druhou odháním somrujícího psa a vypodložila jídelní misku kulatým - jaksetohonemjmenuje - prostě, takovým tím kulatým ze slámy, co se dává pod talíře. Bum! na to Bart a stůl se zakymácel.

To vyvolalo kapitulaci.
"Radši si dej pod tu misku noviny," pravila Míša.
Rád jsem poslechl.
Myslím, že tu pravou vánoční atmosféru nevyvolá ani tolik ubrus, jako ta vázička s chvojím na stole.
Dokud - bum - ji Bart neporazí, jak se to stalo právě teď.