Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: sobota 6.1.2001

Sněmovna chce, aby Hodač odstoupil
Dělá Zeman křepelku se zlomeným křídlem?

Čistě věcně vzato, sněmovna přijala v půl druhé ráno rozumné, věcné usnesení: žádá obnovu televizního vysílání veřejnoprávní televize - stručně řečeno - normální, bez stávkových proklamací a Bobovizí, žádá Hodače, aby odstoupil a pokud to Hodač neudělá sám, pak žádá Radu, aby ho 8. prosince odvolala. Dále žádá, aby Rada zajistila zprůhlednění financování v televizi a zajistila audit jejího hospodaření a výsledky předložila do 90 dnů. Pak usnesení obsahuje několik bodů s podtextem politickým: vyzývá politiky, najmě "ústavní činitele", aby se do televize nepletli, a zejména pak aby nenabádali k porušování zákona, konstatuje, že jmenování Hodače bylo v souladu se zákonem a nakonec konstatuje, že ČT neplní svá poslání daná zákonem.

Toto usnesení (zveřejněné i zde na Psu - celý stenografický zápis průběhu schůze je na parlamentním webu) poslanci schválili 96 hlasy proti 63, proti byli poslanci ODS (s výjimkou Jiřího Payna) a komunistů.

O čem se bude asi mluvit:
Usnesení má dvě části, jak jsem řekl, věcnou a - méně věcnou.
O té věcné se asi moc diskutovat nedá. Jiří Hodač byl ustaven ředitelem legálně, avšak důsledky jeho volby paralyzovaly ČT, takže neplní veřejnoprávní poslání a je třeba, aby odstoupil, nebo aby ho Rada odvolala. Česká televize je bezedná studna na peníze, její hospodaření je záhadné, je nutno ho prošetřit, o tom také těžko pochybovat.

Ovšem tu hlavní bombu odpálil už během rozpravy Miloš Zeman, když napadl prezidenta Havla:
"Každý z nás, byť by to byla i hlava státu, kdo vyzývá k porušování platných zákonů, nemá podle mého názoru v české politice co dělat," řekl Zeman doslova. Dal si záležet na řečnickém provedení, takže, nebýt té sliny v koutku úst, řekli bychom - Churchill se vrátil! Jenže Churchill by nevzdoroval soudnímu rozsudku jako Zeman který opakovaně ignoroval soudní rozhodnutí, které ho vyzývalo k omluvě těm, které lživě osočil. Takže tentokrát podlé mého názoru člověk ignorující soud, člověk který dal najevo pohrdání soudem nemá co dělat na pozici ústavního činitele.

Ale to je můj názor, stejně jako jsem už dříve vyjádřil názor, že se Havel neměl vměšovat do sporu o televizi a senátoři neměli přespávat ve spacácích na Kavčích Horách.
V nejbližších dnech budeme zaplaveni mořem dalších názorů, každý se vysloví. Možná, že právě toto chtěl Zeman svým útokem na Havla vyvolat. Vyslovil nehoráznost, jako když křepelka markýruje zlomené křídlo, aby odvedla lišku od hnízda. Teď se všichni vrhnou na Zemana a místo aby se zabývali televizí a demonstrovali na náměstích, budou zaujímati důmyslná stanoviska ve věci Havel a Zeman a zákon a duch zákona a podobně.

Přípodotek závěrem
Pokud jde o pasáž věnovanou hospodaření a auditu, ta je v pořádku - jen na to je třeba upozornit, že vzpoura vypukla ve zpravodajství, kdežto "neprůhledné hospodaření" se vaří a peče a mele úplně jinde, v jiné budově, mezi jinými lidmi. Děje se to co moje paměť sahá, tedy desítky a desítky let. Jsem věru zvědav, na co ten audit přijde. Tipnu si: odhalí, že někdo má doma služební televizor a že vozil děti na plovárnu firemním autem. Ale úplatky a služby a protislužby, ty jsou - obávám se - hluboko pod povrchem. Leč, nechme se překvapit, třeba něco vyplave na povrch.


Abyste nepřišli zkrátka, zveřejňuji zde zajímavou stať Benjamina Kurase:

Revoluce v Čečesku

"Jeden vážený britský občan sám holýma rukama, bez podpory kompetentních orgánů odpovědných za respektování zákonnosti, pouze s hrstkou věrných čečeských domorodců oddaných zásadám parlamentní demokracie, již druhý týden v hlavním městě Čečeska statečně brání budovu čečeské televize před útokem hord čečeských teroristů pokoušejících se svrhnout stále ještě vratkou čečeskou demokracii a nahradit ji vládou ulice, anarchií a totalitou, kterou zpoza vánočního stromku elektronicky manipulují diktátorské živly jako Jiřina Šiklová. Nad teroristy, kteří na něho výhružně mávají čečeskými státními vlajkami, vítězí vážený britský občan svou klidnou neústupností a zdrženlivostí, která mu nedovoluje řešit situaci hrubou silou. Kdo nám chce ještě namlouvat, že kiplingovské tradice britské superiority a chladnokrevné civilizované vůle odhodlané vítězit se zaťatým horním rtem nad nekroceným barbarstvím, vymřely po vítězství na Falklandech?"

Tak asi nějak se to bude jevit běžnému britskému redaktorovi, až ho to začne zajímat. A zajímat ho to začne teprve, až bude hlášeno deset mrtvých, z toho nejmíň jeden britský občan. Což prosím berte jen jako informaci o zájmech britské žurnalistiky, ne jako výzvu k akci.

Rozhodně by se mu to tak jevilo z téměř doslovného citování depeší, které do světa pracovitě a každodenně e-mailem vysílá seznamu víceméně vlivných osob mimořádně informovaná agentura STÍN, údajně z Prahy 10, tedy území teroristy zřejmě ještě neokupovaného. Podle ní sledujeme "vtažení pracovníků televize, svou přirozeností nakloněných emotivnímu jednání, do promyšleně připraveného a rafinovaně režírovaného scénáře boje o moc mimoparlamentními cestami, napsaného jakoby podle učebnice dezinformačních akcí nějaké tajné služby". Je to "otevřená vzpoura proti právnímu řádu této země", v níž jde o "vydírání hraničící s terorismem," které nabylo rozměrů "teroristického činu, což nemůže zůstat nepotrestáno, je-li tento stát právním státem." O niž veřejnost "projevila nezájem měřitelný pouhými několika tisíci podpisů" a které podporuje "několik desítek intelektuálů". Což všechno jsou důvody "k radikálnímu ukončení této taškařice", v níž "zbývá možná posledních několik hodin pro návrat k zdravému rozumu a slušnosti."

Možná vás už taky napadlo, že Akce STÍN snad přece jen nebude silvestrovská recese, nýbrž demagogický útok na zdravé smysly. Varuje, jak je riskantní "vynucovat si napravování vad právního řádu akcemi občanské neposlušnosti". Hrozí, že "alternativami napravování vad právního řádu demokratickými způsoby jsou pouze diktatura a anarchie". A poučuje, že "demokracie není jen právo svobodně říkat a dělat, co se komu zlíbí, ale také dobrovolné podřízení se pravidlům, která si společnost stanovila ze své svobodné vůle, prostřednictvím volených zástupců."

A narazili jsme na hlavní demagogický kořen problému, totiž iluzi svobodné vůle prostřednictvím volených zástupců. Takže teď zas chvilku vážně. Pro ty, kdo se ještě domnívají, že Protest ČT by mohl být ve své podstatě antidemokratický, stručné odběhnutí do Británie.

Londýnem 28. října 2000 prošla demonstrace 10.000 účastníků pod hlavičkou "Democracy Movement". (Názvy jako "Hnutí za demokracii" se naštěstí v Británii ještě nestačily zprofanovat). Za pochodu ji povzbuzovaly další desetitisíce kolemjdoucích, prodavačů a úředníků z oken kanceláří. Její heslo pro tento účel bylo jednoduché a srozumitelné: "Zastavte evropský superstát".

Důvody, které DM k tomuto zjednodušenému heslu vedly, vysvětlím někdy jindy, je jich hodně a s Protestem ČT nesouvisejí. Nejpozoruhodnější na demonstraci ale bylo to, že ač na ní promluvila řada známých osobností, všechny britské televize a většina ostatních médií na ni nasadila "zatmění", jako by se demonstrace nekonala. Kromě členů DM se o ní dodatečně a se zpožděním dovídali pouze čtenáři tvrdohlavě konzervativního listu Daily Mail. Ten někdy v listopadu otiskl článek vysvětlující důvody vzniku DM a její organizaci. Vznikla 1. ledna 1999 a jejím hlavním organizátorem a mecénem je Lady Annabel Goldsmith, vdova po podnikateli a finančníkovi Siru Jamesi Goldsmithovi, který na tento účel před smrtí věnoval peníze.

Článek uvedl adresu a e-mail DM, na které během několika týdnů vyslovilo podporu čtvrt milionu lidí. Ti všichni od DM dostali brožurku vysvětlující, jaké nebezpečí pro britskou demokracii představuje pokračující "federalizace" Evropy a jakou naléhavou akci je potřeba v této chvíli provést. Touto jednoduchou akcí je dopis, který stoupenci DM rozesílají svým poslancům. Ten zní:

"Sděluji Vám tímto dopisem svůj nesouhlas s chystanou ratifikací Smlouvy z Nice bez předchozího schválení britskými občany v referendu. Prosím Vás o odpověď na tyto otázky: 1. Podporujete právo britského lidu hlasovat v referendu o Smlouvě z Nice než ji schválí Parlament? 2. Zavážete se hlasovat proti odevzdání dalších pravomocí Evropské Unii, jestliže bude britskému lidu odepřeno referendum o Smlouvě z Nice? Vaše odpověď rozhodne, jak budu hlasovat v příštích volbách."

V Česku jsou sice v této době akutní otázky jiné, ale Protest ČT vychází - možná bezděky - z téhož hlubokého poznatku jako "Democracy Movement". Tím je toto: Z politiků se i v těch vzorových demokraciích stává zvláštní třída, jejímž hlavním zájmem není služba voličům či blaho státu, nýbrž pouze a výlučně udržení osobní a skupinové moci za každých okolností. K tomuto účelu jsou ochotni porušovat či měnit zavedené demokratické postupy a uzavírat vzájemné kompromisy, jimiž udržují u moci a chrání jeden druhého. Zrazovat zájmy státu, klamat voliče, obcházet demokratické instituce a pravidla. Politické přesvědčení a ideologie už pro ně nejsou dělítkem, jen jakýmsi vhodným sportovním dresem, kterým předstírají, že kopou za jeden klub proti druhému. Takže se dostáváme do stavu, kde v některých zásadních otázkách palčivě důležitých pro občany buď nemáme dost silnou parlamentní opozici, na kterou se obrátit, nebo nemáme na vybranou, které politiky volit, protože jim všem jde o totéž.

Pro ty, kdo si ještě dělají iluze i o těch nejvzornějších demokraciích, úryvek z dopisu jednoho nového australského čtenáře reagujícího s novoročním pozdravem na mou knížku Jak přežít padouchy:

"Posledních pět let jsem je hlídal coby prezident ratepayers asociace v Yepponu, Queensland, Australia. Asi po dvouletém boji státní ombudsman potvrdil, že council nezákonně okradl ratepayers asi o $800.000 a že to má navrátit. Státní vláda umlčela ombudsmana a zachránila council zcela jednoduše. Udělali dodatek k local government Actu, který retrospektivně schválil a uzákonil zlodějnu našeho councilu." (Pro neangličtináře: ratepayers jsou poplatnící obecních dávek, council je místní správa, local governement Act je zákon o místních správách).

Začíná-li to být znát i v zemích jako Británie a Austrálie, oč nápadnější je to v Česku, kde "volenými zástupci svobodné vůle lidu" jsou lidé, kteří si uzákonili nestíhatelnost svých trestných činů nemravností zvanou "poslanecká imunita"? A jakou absurditou v takové zemi je ombudsman, jehož funkcí je právně stíhat politiky, které právně stíhat nemůže, protože mu to zákon zakazuje?

Jestli jsem celý řetěz nezákonností "Protestu ČT" pochopil správně, jeho kořenem je nezákonné složení parlamentem jmenovaných rad. Veškerá jejich rozhodnutí jsou proto nezákonná, z čehož by vyplývalo, že "Protest ČT" čelí nezákonnostem a je tedy vedlejší, zda tak činí zákonně či nezákonně.

Chcete-li mít tyto a podobné Rady nestranické či nepolitické, museli byste je vyjmout z kompetence politiků a předat je orgánům vpravdě nepolitickým a navíc svobodně voleným. Napadá mě třeba ustavení jmenovacího kolegia složeného z univerzitních rektorů a předsedů profesních cechů a komor, tedy z osob volených za profesionální zásluhy a osobní kvality, nikoli za stranickou příslušnost a poslušnost. Pokud vím, ústava to neznemožňuje a nevidím důvod, proč by se takové kolegium nedalo vytvořit okamžitě. Možná by nás všechny překvapilo, kolik z věcí veřejných se dá odejmout politikům a předat profesním kolegiím.

"Protest ČT" bezděky vytvořil informační síť snad už 100.000 stoupenců. Ať už dopadne jakkoli, nemuselo by to ale u něho končit. Tato síť se nedala dohromady náhodou, ale mohla by se rozpadnout tak rychle, jak vznikla. Kdyby se podařilo ji udržet, mohla by radikálně transformovat český stát v demokracii, která by na politiky mohla bedlivě dozírat a znemožňovat jim mocenské kejkle, které ohrožují národ. Musela by se ale zříct veškerých ambic mocenských a nepodlehnout pokušení být další politickou silou. Jinak by se opět stala snadnou kořistí politiků, kteří by se do ní opět vklínili a unesli ji do vlastního hnízda, jako všechno ostatní dosud. Musela by zůstat volným občanským informačním tokem, jehož účelem je vštípit české politice to, co jí chybí k tomu, aby si mohla s klidným svědomím říkat západní demokracie: transparentnost, osobní odpovědnost, a stíhatelnost politiků.

Potřebovala by ten nepřehledný propletenec viditelných a neviditelných nedostatků a nešvarů české politiky zredukovat pokaždé na jeden srozumitelný požadavek a dotáhnout jej k výsledku, než se pustí do dalších. Po zevrubném hledání základní příčiny, z níž roste celý košatý keř politických a ekonomických zhovadilostí, se mně podařilo identifikovat právě ten zákon o poslanecké imunitě. Jsem si jist, že kdyby v Británii takový zákon existoval, Democracy Movement by začínalo u něho.

V českém kontextu to znamená toto: Záleží-li vám opravdu na poctivě fungující demokracii, žádejte na svých poslancích a senátorech zrušení tohoto zákona. Přesněji řečeno zredukování imunity výlučně na činy spáchané na půdě parlamentu a přímo související s výkonem poslaneckého mandátu, jak je běžné v tradičních demokraciích. Klaďte jim otázky a zveřejňujte jejich odpovědi proč si myslí, že je tento zákon užitečný. Všechny budoucí kandidáty ujišťujte, že svůj hlas dáte jen těm, kteří slíbí, že budou jeho zrušení prosazovat. Pohrozte jim občanskou akcí typu Protest ČT jestli slib nesplní. A aby si nemysleli, že jste jen tak nějaký Hejpočkej, mávejte na ně klacky všelijakých sdružení, k nimž patříte - od lékařské komory až po spolek včelařů. Proklepte si každého politika a kandidáta včas do příštích voleb. A pak hlavně nezapomeňte jít volit. Vsadím se s vámi, že nebude-li zákon do voleb zrušen, volby vyhrají ti kandidáti, kteří budou pro jeho zrušení, bez ohledu na stranickou příslušnost.

Až vyhrajete tento, poradím vám další.


Benjamin Kuras, Londýn


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.