|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Lednová pranostika:
Leden studený, duben zelený.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)
Z deníčku Moby Dicka
Středa 31. ledna 2001
K rozdělení našich výkonnostních odměn byla vytvořena Skupina
hodnotitelů vedená Manažerem hodnocení, jímž se stal náměstek Kvakoš.
Společně s coo-coo mgr. Tluč Hubou, který je též Manažerem pro retenci v
Retenční Komisi, vytvoří Divizi pro odměňování, jíž bude řídit Náměstek pro
odměňování, kterým byl jmenován vedoucí ARZu Dur Durak.
Všetečkové se budou ptát a pořád ptát a nebudou držet hubu a nebudou, a z tohoto tlaku roste to, čemu se říká politická vůle.
Kdepak, ty mlýny se ještě neroztočily. Pořád ještě je možné - máme to dnes ve stručném přehledu zpráv, aby lidé, kteří přivedli "rodinnou záložnu" ke krachu a kteří mají na krku stovky žalob, založili záložnu novou a nejen to - oni oslovují svoje okradené klienty a nabízejí jim svoje služby! Ale přece jen se ta smyčka stahuje - před čtrnácti dny Vrchní soud rozhodl, že bývalý prezident Sparty Petr Mach má jít na pět let do vězení, i to je v čerstvé paměti. A kdyby bylo víc "politické vůle", došlo by i na armádu, tedy hlavně na hnízdo v Dejvicích, na ministerstvo obrany, nikoli na armádu samotnou. Tam občas propukne nějaký ten škandál, vyhmátnou tu podplukovníčka, tu plukovníčka, ale kdo nad těmi všemi machinacemi držel ochrannou ruku tolik let, o tom se jen šeptá, velmi tiše, protože tihle pánové mají ve zvyku hlasité šepoty okamžitě žalovat.
Takže ve věci IPB se nějaký ten náznak politické vůle našel, když panu ministrovi hoří koudel. A jak je horlivý! Dnes má vláda rozhodnout, zda občanům sdělí, jak je to se zárukami pro IPB. To znamená, kolik toho daňoví poplatníci zaplatí. Padne (asi) nějaká suma, jenže, co bude znamenat ta suma? Můžeme věřit, že to bude suma reálná, nebo bude nadhodnocená a rozdíl mezi reálem a touhle sumou se ztratí na Bahamách?
Tak velkou politickou vůli vláda čističů rukou nemá, abychom si mohli být jisti, že toto nehrozí.
No a když jsme se dostali k tématu "volný hovor", hovořili jsme opět o počítačích, ale už ne k věci samé, ale jaksi volně. Načež ze strany mých protějšků padla poznámka, že "to se mi to vyrábí comics na počítači, když je k disposici Photoshop... Jó, když ještě nebejval Photoshop!"
Zapátral jsem v paměti a vzpomněl jsem si, kdy jsem viděl poprvé Photoshop. Bylo to v Paříži někdy v roce 1992, provozovaný v tiskovém podniku Hersant. Ukazovali mi tam, jak se mění barevné ladění pomocí kroucení křivky a věru že jsem koukal jako vyoraná myš (ne krtek, ten nekouká).
1992... a to už byl Photoshop a nezdálo se, že by to byla nějaká extra novinka! Já používám verzi 3.0 a je tam copyright 1989.
"Photoshop je tu odjakživa," pravil jsem ponuře.
"Kdepak! Když jsme dělali obrázky na Atari z Tuzexu, tak to byla řehole, malovat pixl
po pixlu..."
Nabyl jsem intenzivního dojmu, že ze mne oba pánové pamětníci dělají jahodu.
"Co vy dva můžete vědět o Tuzexu? A kdy jste dělali na atárku?"
"V roce 1985," hlásili mudrcové. "To nám bylo pět!"
To pak jo... To se to je pamětníkem, když se začíná v pěti...
Já se v pěti zajímal o politiku. A pamatuju Korejskou válku a oběšení Slánského (z
rozhlasu, neměl jsem lístek na Pankrác, to tedy ne). Raději bych vzpomínal na atárku, ale
tenkrát věru nebylo atárek.
Tak i dnes. Ovšem výjev u vrátek byl přespříliš zábavný: šel kolem pán s německým ovčákem na vodítku, ovčák štěkal na Sáru&Báru a Aríska, Sára&Bára a Arísek odpovídal, pán řval na ovčáka, ovčák řval na psy za plotem, Bart se přidal, Sára&Bára a Arísek řvali na Barta, ať neřve na ovčáka, že je to jejich objekt řvaní a oni že ho viděli první a Bart řval na ně, že si může na své zahradě řvát na koho chce.
Kravál to byl tak mocný, že mne vylákal z baráku. To už není samo sebou, říkal jsem si a byl jsem věru zvědav, co před vrátky spatřím - podle intenzity psího hulákání by mě nepřekvapilo, kdyby ante portas neboli před branami čekal Hanibal, sedě na slonu.
Šel jsem se podívat až k vrátkům, jestli třeba ten Hanibal nesesedl se slona a nezvoní. nesesedl. Pán s ovčákem přešel, psiska se utišila, já šel tedy v pohodě domů - a Bart, jak jsem vylíčil úvodem, na mne udělal Babinského.
Jenže jak byl ve švunku a fofru, zavadil mi špičákem o pravé předloktí a mám tam teď pěknou modřinu - být to na oku, chlubil bych se perfektním jojem!
Patřičně jsem Bartovi lál, jenže... co si na něm nalaju.
Hračky jsou někdy plačky, to platí o hraní s dětmi, a o hraní se psy to platí desateronásobně.
Zvlášť když si pes hraje na Babinského, známého to lotra mexického.