• České vojáky, kteří působili v Kosovu, neohrožovalo záření z ochuzeného uranu.
• Podnikatel Karl-Heinz Hauptmann z nadnárodní společnosti Europa Capital Management půjčil podle čtvrteční MF Dnes ČSSD v letech 1997 a 1998 20 miliónů Kč.
• Korupce a trestná činnost veřejných činitelů v ČR narůstá.
• Bývalá ředitelka zpravodajství České televize Jana Bobošíková a někdejší finanční ředitel Jindřich Beznoska oznámili, že definitivně opustili veřejnoprávní televizi.
• Předsednictvo Svazu nuceně nasazených ve čtvrtek vyslovilo vážné znepokojení nad neustálými průtahy ve vyplácení slíbeného německého odškodnění.
• Asi padesát litrů těkavé chemikálie určené na výrobu umělých hmot vyteklo z havarované cisterny Spolany Neratovice na silnici poblíž Boče na Karlovarsku. Ekologické škody, nejsou prý zatím řádné.
• Každý obyvatel ČR může od čtvrtka vědět, který z 46 000 sčítacích komisařů za ním přijde s dotazníky ke sčítání lidu, bytů a domů.
• Japonský výrobce světlometů do automobilů Koito Manufacturing investuje do výstavby nové výrobní haly v Žatci přes miliardu korun.
• Počasí Praha: Sluníčko, teploučko (tedy na únor).
• Pranostika na 16. února, Juliány:
  O svaté Juliáně připrav vůz a schovej sáně.
  (Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)

Při nácviku přistání pomocí autorotace byl na poli u středočeské obce Škvorec zničen vojenský vrtulník a těžce zraněni tři muži. V západoindickém státu Gutžarád, kde nedávno zahynulo při zemětřesení 20 až 30 tisíc lidí, pokračují další otřesy. Další záchvěvy země postihly i Salvador, kde je pouze tři sta mrtvých. Při lednovém zemětřesení jich bylo osm set, dva tisíce se ještě pohřešují. Milion lidí přišlo o střechu nad hlavou.

Čeští zemědělci hořekují nad teplou zimou, která nastala po suchém létě. V Mongolsku zahalil pastviny sníh, mráz se drží na 50 stupních pod nulou. Jde o už druhou krutou zimu za sebou. Vloni ji nepřežilo tři miliony kusů dobytka, letos pošlo zatím milion zvířat. Postiženo je 45.000 rodin, třetině populace hrozí smrt.

Vladimír Železný má podle rozhodnutí mezinárodní arbitráže okamžitě vrátit 23 milionů dolarů americkým investorům, kteří si mysleli, že půjčením těchto peněz ovládnou vysílací licenci televize Nova. Milion dětí bylo vloni ve světě zachráněno, protože jim byly včas poskytnuty pilulky s vitaminem A. Stačí alespoň dvě pilulky do roka, jedna přijde na 2 centy. Další miliony dětí by ještě vitamin A měly dostávat.

A blíží se nám sčítání lidu&majetku. To bude ještě výživné téma. Lidi nadávají jako špačkové, jsou odhodláni bránit své soukromí i za cenu toho, že se pošpiní lží. Sčítací komisaři se houfně vzdávají svých funkcí, aby předešli újmám na svém duševním a případně i tělesném zdraví. V některých afrických zemích je AIDS nakaženo 30 % obyvatelstva. Taky hodně dětí.

Omlouvám se Astonovi i čtenářům: Psí úvodník se má týkat vnitřních záležitostí naší Fidlovačky. Měl by reflektovat, co důležitého se děje v českém rybníku. Ale když jsem se rozhodoval, který s bytostných našich problémů dnes properu, napadla mne jediná odpověď na otázku "Co se děje u nás doma":

Vlastně nic.

Šaman

Veřejnost by měla vědět, že jako ředitel Štiřína byl Hrubý velmi úspěšný ekonomicky a proto mu tehdejší náměstek ministra zahraničí Jan Winkler udělil prémie, vázané na hospodářské výsledky. Hrubý si je tedy neudělil sám, ale byly mu uděleny. Po jeho vyhazovu šlo hospodářství Štiřína rychle do mínusu. Namísto plánovaného zisku 15 milionů za rok 2000 se dosáhlo ztráty 5,8 milionů, přičemž 2,8 se zazáplatovalo z rezerv ještě z dob Hrubého.

Jenže soud po hodinovém dumání přišel na to, že pan Winkler coby náměstek ministra měl Hrubému podepsat prémie každý rok znovu a že tedy nestačila jím samotným vydaná ministerská směrnice. Kroutíte hlavou? Přestaňte. Tady přece nejde o nic jiného, než o cílenou likvidaci člověka, který Zemanově papalatuře přeběhl přes cestu. Musím se přiznat, že dnešní rozhodnutí soudu ve mě vyvolává hlubokou skepsi, pokud jde o nezávislost justice. A když pak jsem koukal na advokáta státní strany, jak opakuje s důrazem, že podle litery zákona je rozsudek v pořádku, pak si říkám, vy ale musíte mít žaludek, pane doktore.

Aston

Takže vnitrozemský málo zcestovalý hňup se nabalí tričky a přibalí si kraťasy a nezapomene na opalovací krém faktor 20 a kdyby se nestyděl, vzal by si i tropickou přilbu, jakou měl doktor Emil Holub při výpravě do Afriky.
Jako obvykle, i na Floridě je všechno jinak.
Třicet ve stínu tam, všechna čest, je. Jenže - venku na ulici. Ale co byste venku na ulici dělali? Navíc v Orlandu nejsou žádné ulice. Je to obrovská vánočka dálnic a dálniček a hajvejí a vy se po té vánočce motoricky pohybujete z hotelu do výstavní síně a z výstavní síně tam a odtamtud onam, přičemž hotel je vychlazen na - bratru - plus patnáct a výstavní síň plus patnáct a auto plus patnáct... Nejdřív si toho nevšímáte. Ani já jsem si nevšímal. Jenže druhý den jsem začal posmrkávat a večer mě škrábalo v krku a ráno, když jsem mydlil do počítače, mi drkotaly zuby. Toho dne jsem už odcházel z hotelu ve svetru a bylo mi podstatně lépe, než den před tím v tričku. A teprve poslední noc před odjezdem jsem skutečně vyzrál na floridské subtropické počasí: v hotelovém pokoji jsem si pustil topení! Oni tam měli vymakanou klimatizaci, kde se dala temperatura nastavit na stupeň přesně, sice Fahrenheita, ale přesně. Fahrenheitova stupnice mi nevadila - poznám přece, kdy je mi teplo. Takže jsem zkusmo dospěl k nějakým 81 stupňům a bylo mi příjemně. Jednak na těle, jednak na duši. Mám rád absurdity a těšilo mě, že venku je 81 Fahrenheita a já že si pouštím klimatizaci, abych dosáhl přesné téže teploty ve svém pokoji.

Jo, holenkové, takhle se toho trvale udržitelného rozvoje nedočkáme... A taky jsem myslel na to, kolik Temelínů by se asi ušetřilo, kdyby s celém klimatizovaném pásmu se chladily místnosti ne na plus patnáct, ale - dejme tou - na plus sedmnáct. Ne-li na dvacet!

Byl jsem z domova od soboty. Bart mě pochopitelně postrádal, sháněl mě po baráku, za den, dva se uklidnil a přijal služby mého syna Davida - stran vycházek - stejně v klidu a pohodě, jako normálně přijímá služby moje. Zdálo se, jako by na mě zapomněl.

Letadlo mělo přiletět v deset a David měl na ten den volno, protože se chystá sám na cesty - byl tedy ráno doma a Míša povídá:
"Tak, a teď už tu táta bude za pár hodin."
Jakmile to Bart slyšel, běžel do koupelny - tam je okno, ze kterého je vidět ven na branku a každou chvilku si stoupal předními tlapami na parapet, aby se podíval, jestli už nejdu!
A když pak vzal David auto a odjel, pobíhal po předsíni, sápal se domovními dveřmi ven, pak zase běžel dovnitř a dorážel na Míšu, kdy už tu sakra budu!
Jenže, tohle, pochopitelně, se nedá kvalifikovat jako nějaké "tušení"
Za pět let, co žije s námi, rozumí každému každičkému slovu, které se ho týká, takže si před ním musíme dávat pozor na hubu a moc si musíme rozmýšlet, jakou informaci mu svěřit, jako komisaři statistického úřadu.

Uvítal mě jak se patří, svět se vrátil do svých kolejí, ale ne na dlouho.

David zítra odjíždí a Bart ho bude hledat po domě. Jsem zvědav, jak zareaguje, až Míše řeknu "tak, a David tady bude za pár hodin."