Z deníčku Moby Dicka

Pondělí 19. března 2001
Ráno, zatímco dlel Duto Hlav na prac. por. na Sev. Městě, navštívil naši textárnu nejvyšší podnikový bezpečák Mazanec. Zrovna jsme na monitorech studovali nová ROZŘEĎ, která se v intanetové poště nashromáždila za víkend. Mazanec jen významně pronesl "vida, vida!" a odebral se na ředitelské patro. Ambrož pravil: "No nazdar! To jsem zvědav, na co nám kápl. Ten chlap má šedesátileté zkušenosti z oboru."

Skvělý nápad se týká zrušení osmiletých gymnázií. Ti, kterých se osmiletá gymnázia bezprostředně týkají, tedy dětí které v nich studují, učitelů kteří v nich učí a rodičů, ti všichni jsou spokojeni. O důvod víc, proč prospěšnou a evidentně fungující instituci zrušit.
Zrušit ve prospěch ideologické floskule o rovnosti.
Nebyla by to prázdná floskule, nýbrž rozumná idea, kdy stát byl schopen zajistit, aby egalizované školství budoucnosti bylo bohatě podporováno, aby učitelé byli dobře placeni a aby se z učitelství stalo prestižní a vyhledávané povolání, kdyby v jedné třídě mohlo být patnáct až dvacet žák aby se kvalifikovaný a se svým stavem spokojený a sebejistý učitel mohl každému dítěti individuálně věnovat s osobním přihlédnutím k rodinnému zázemí a schopnostem... Toto je ovšem čirá utopie. To, co hrozí, je realita: škrtem pera se zruší něco co je dobré a nevznikne něco nového, lepšího - to co je dobré prostě zmizí.

Hlavním motorem této poslední snahy je hrůza, jen aby nám proboha nevznikla zase nějaká elita...
Když se podívám na to, co máme v čele, běduju na opačnou notu: kéž bychom měli nějakou elitu!
Kde bychom ji vzali, po padesáti letech devastace, mimo jiné i školství? A ta devastace má nyní pokračovat.

Předpovědi už jsou zase tak nespolehlivé, jako bývávaly - snad se pokazily družice, nebo opravdu místo meteorologů jsou Bimbové? Čerstvý příklad: úřední větrozpytci ohlašovali teplý březen. Bylo párkrát moc pěkné slunečné počasí, jenže do něho zasmrděl až k nám na kopec Smíchovský pivovar a bylo mi jasné, že se počasí pokazí. O pachu sladu jako bezpečném indikátoru už jsem tady psal - a ozval se čtenář, který bydlí na protějším kopci, na Hřebenkách, má totožnou zkušenost. Takže by možná bylo dobré přestěhovat meteorologický ústav z Komořan do nějaké lokality, kam dosmrdí Smíchovský pivovar.

Ovšem dnes bylo počasí, že by ho nedokázalo předpovědět ani tucet Smíchovských pivovarů - bylo klasické dubnové počasí. V sobotu protivně droboulince pršelo, ba dštilo, vlezle a studeně. Dneska to občas chrstlo a pak zasvítilo sluníčko. O pracovních pauzách jsem vylézal na zahradu, abych chvilkami napravoval, co napáchala zima. Mezi betonovými dlaždicemi jsem objevil jednu puškinii, čert ví, jak se tam vzala, já ji tam rozhodně nesázel - je to cibulovina, jak se cibulka sama od sebe přestěhuje a propasíruje do škvíry mezi dlaždicemi? A jak tak svítilo to sluníčko, z dlaždic začala stoupat pára, ptáci vřeštěli (kosové poletují s chomáči uschlé trávy) a nad křovinami se už objevily ty podivné mušky, které se pohybují nahoru a dolů, jako ti panáčci, co jsou zavěšení na dlouhatánských pružinách, místo aby poletovaly sem a tam, jako řádné mouchy. Dělal jsem v těchto slunečních chvilkách taky nějaké testovací fotky, ale musel jsem mít po ruce igelitový pytlík, abych foťák chránil před deštěm, který střídal sluníčko s brutální náhlostí.

Takže - klasické dubnové počasí. Koncem dubna začne léto a to skončí na Medarda. Tuto předpověď mi nenapovídá Smíchovský pivovar, ale zkušenost posledních pěti let.

Pravda je zcela jiná.
Dva jiní pejskové ze sousedství se otrávili, shodou okolností oba rottweileři, mladí psi, spíš odrostlejší štěňata. Pobíhali dole u lanovky hotelu Mövenpick po loučce, zapadli do křoví, prostě čert ví, co a kde objevili, ale příznaky otravy se projevily u obou a není divu, že pan Suchý nasadil svým čubinám košíky.

Oba pejskové jsou, jak se zdá, mimo nebezpečí. Ten první případ, k němuž došlo, tuším, loni, na opačné straně kopce, v místech kde se říká Na Březince, byl horší: kokršpaněl k čemusi čuchnul a v tu chvíli padl a bylo po něm.

Krom toho, že je to hrozné, je to zároveň i záhada.
Psi mají milionkrát výkonnější čich než lidé. Bart, který není žádný psí Casanova, bezpečně zvětří hárající fenu na dvě až tři sta metrů. Než sežere něco, co mu podám, čichne si k tomu, abych náhodou mu nepodstrčil jedy. Je schopen ofrňovat se nad tím a nad oním, co najde v misce - a venku sežere na co přijde, čím větší šmejd a hnus, tím líp. A ty jedy? Jak to, že miliónkrát jemnější čich nedokáže zavčas varovat - jdi od toho, je to jedovaté? Toto nechápu.