Pranostika na květen:
V máji hřímoty nedělají trampoty.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)

Středa 16.5.2001
Snižování počtu zaměstnanců má i významný vliv na přesouvání podnikového hardwaru. Mysleli jsme, že bychom mohli vyměnit naše ojetiny za nějaké lepší, ale není to tak jednoduché. Všechny odevzdané počítače se nejdříve transportují do sběrného místa v Centrálním skladu v Západním Městě.

Potíž zřejmě není v tom, že by prezident měl pravdu nebo neměl pravdu. Nebo možná je: v politice víc než kde jinde platí zásada, že míti pravdu znamená míti sílu k prosazení svého názoru. A Václav Havel tuto moc má jen v prachomezené míře a může využívat jen pokroucenin paragrafů a skulin v zákonech (to byla jediná možnost obrany disidentů v totalitních dobách, protože ani bolševici si nemohli dovolit úplně kašlat na zákony, i na ty co si sami na míru ušili). Má jen omezenou moc, protože po celou dobu svého pra-dlouhého volebního údobí (jež samo o sobě je svou délkou anomálií, zaviněnou tím, že byl prezidentem tří států) stál jaksi mimo politiky praktikované politickými stranami. Volil cestu osobních kontaktů a zákulisních nitkotahů. Ve výsledku je na to poněkud trapné podívání. Nejde jen o to, že sněmovna setřela prezidentská veta jak prach z piána - připomenu kupříkladu prezidentskou obstrukci s jmenování Miroslava Grégra vicepremiérem. Můžeme se na atomového dědka dívat skrz prsty jak chceme - ale prezidentský truc skutečně nevede ke kultivaci politického chování v této zemi - z tohoto zorného úhlu vůbec o Grégra nejde.

Prezidentovi teď asi opravdu zbývá už jen jeho osvědčený spojenec - Ústavní soud v Brně. Pakliže se k němu znovu obrátí, upevní svůj obraz kuchaře politického guláše v českých zemích.

"Snědlo se dvě stě chlebíčků."
Kolik je koeficient chlebíčkožravosti? Já sežral jeden. Řekl bych, že reálný počet je od cca šedesáti do sto dvaceti. Přišel i čtenář Psa. Tedy, prakticky všichni kteří přišli přinejmenším jednou Psa četli nebo do něho píší nebo přišli s někým, kdo Psa čte nebo do něj píše - ale přišel mladý muž, který nikoho neznal a pouze se ve Psu dočetl, že se oslava koná. A to, že nakonec mezi všechny zapadl a stal se "členem gangu" - z toho mám velkou radost. Ivan Straka mi věnoval pět porcelánových pejsků a kamarádka Meggie přinesla dort ve tvaru fernetu, s nálepkou s namalovaným zeleným pejskem s očima zakrytýma tlapkami. Takový dort jsem ještě v životě neviděl. Při oslavě se snědl dort-veledort a tenhle flaškovitý mám teď doma a zítra ho načnem. Podám zprávu. Dodám ještě, že jsem si zkraje slávy chtěl dopřát jednoho ferneta - líznul jsem si ho a než jsem se stačil otočit, někdo mi ho vyřach.

Blbnutí na kvadrát
V poslední době se rozmáhají viry - dostávám jistě pět takových "nabídek" denně. Některé se tváří jako "zatoulaný mail" typu - "milá Květo, posílám ti to video co jsme spolu natočili na chatě, hlavně aby ti na něj nepřišla maminka". A v příloze je nějaký ten "duverne.exe". Doslova denně dostávám už několik týdnů "skutečný příběh Sněhurky a sedmi trpaslíků". To je zase vbs dáreček, vyskytují se i s koncovkou pif.

Osvěžující novinka přišla dnes - řetězový dopis:
Tato informace muze byt velmi uzitecna: Stalo se to v Parizi. Pred nekolika tydny v jednom kine si sedlajedna osoba na neco pichajiciho na sedadle. Kdyz vstala, abyz jistila, co to bylo, nasla jehlu zapichnutou do sedadla, na kterebyl pripevnen tento vzkaz: "Prave si byl nakazen HIV". Kontrolnistredisko chorob /v Parizi/ zaznamenalo v posledni dobe mnohopodobnych pripadu v mnohych dalsich mestech. Vsechny testovane jehly byly HIV pozitivni. Stredisko taktez udava, ze takoveto jehly byly nalezeny i na verejnych bankomatech. Zadame kazdeho, aby byl v takovych pripadech obezretny. Meli by jste si pozorne prohlednout kazde verejne sedadlo/zidli s nejvetsi opatrnosti. Starostlivy vizualni pohled by mel stacit. Zaroven vas zadame, aby jste tuto zpravu podali co nejvyssimu poctu vasich blizkych, pratel i znamych, ktere tak upozornite na toto nebezpeci. Diky. Vyse uvedena informace byla zaslana Mestskou policii mesta Villd Issy Les Moulineaux vsem krajum ve Francii, ktere ji postoupily do vsech svych mest. Nas pozadali, abychom tuto zpravu rozsirili mezi co nejpocetnejsi vrstvu lidi. Je to velmi dulezite! Jen si pomyslete: muzete zachranit zivot jen tim, ze odeslete tuto zpravu dale. Prosim, venujte par sekund vaseho casu na odeslani tohoto odkazu dale.
Ach jo... Na to se nedá říct než - blbnutí na kvadrát.

Bart v takových nočních chvílích nevěří svému zraku - beru do ruky klíče (to nemusí nic znamenat, jak dobře ví), jdu dolů se schodů (on kouká dveřmi nahoře na podestě), ale jakmile beru do ruky košík a vodítko, naděje se mění v jistotu.
Ještě nikdy se nestalo, abych opustil dům s vodítkem a košíkem a bez Barta.
Procházka se odbyla bez zvláštních příhod - v jedenáct v noci bývají psi jedlí i nejedlí už dávno doma a hlavně - nevyskytují se ňafající pudlíci bázlivých babiček (Bart si nevšímá ani pudlíků, ani babiček, ale přece jen je to takové poněkud znervózňující). Vyhlídková cesta je dobře osvětlená po celé dálce od horního Mövenpicku k dolnímu - až dole v zátočině je kout velmi neosvětlený. Kdysi tam stály domy, ty jsou už pětadvacet let zbourané a zbylo tam jakési mrtvé rameno cesty zarostlé houštinou. Bartovi se tam moc líbí a chodí tam čmuchat.
Tak se stalo i tentokrát. Bart zmizel a já trpělivě čekal pod lampu na cestě. Snažil jsem odhadnout normální čmuchací čas. Pak už mi to přišlo jako dlouhé čekání, zapískal jsem, zavolal jsem Barta - a nic. Začal jsem se obávat, jestlipak Bart nezdrhnul? Zatím to ještě nikdy neudělal, ale co když si zvolil tuto mámivou květnovou noc ke své zdrhací premiéře? "Barte! Barte!" volám.
Ticho.
A do ticha zafunění.
Otočil jsem se - a Bart stál dva metry za mnou (kdo ví jak dlouho) a posmíval se mi, jak tam legračně poskakuju a povykuju!