Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: pátek 17.8.2001
  • Dnes odlétá do Skopje první skupina vojáků, kteří budou hlídat velitelství NATO, spolu s nimi v první vlně odletí Britové - celkem bude v Makedonii 3500 vojáků NATO
  • Miroslav Ransdorf prohlásil, že důvodem poklesu zájmu občanů o vstup do EU je arogance bruselských úředníků
  • Komunisté podporují odtajnění svazků StB - ale až za několik desítek let
  • Německý kancléř Schröder za své návštěvy v ČR navštíví jen Škodovku v Mladé Boleslavi, je to projev ochlazení vztahů poté, co německá vláda zahájila nátlak na českou vládu v oblasti její energetické politiky
  • Od středy večer generátor v Temelíně vyrábí proud do sítě, turbína pracuje po opravě banální chyby bezproblémově
  • Klub za starou Prahu odsuzuje umístění skleněné krychle na střeše Sovových mlýnů, kde americká sběratelka Meda Mládková věnuje českému národu svoji sbírku v ceně 400 milionů korun
  • Počasí Praha: Tropy na plné pecky, je spousta nachlazených z klimošky
    Orlické hory: Vedro pokračovalo i dnes, pofukuje mírný vítr    Petr Kroul
    Žilina: stále slnečno a horúco, skrátka nič nového pod slncom    Miroslav Drkoš

České léto (z Moravy):
Pověj, větříčku, pověj,
moju hlavěnku ověj!
Moja hlavěnka mladá
větříčkovi je ráda.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)


Dovolená Moby Dicka

Pátek 17. srpna 2001
Tak i v České hospodě na sídlišti se snadno domluvíme. Když poprosím ke guláši šest knedlíků, dostanu je. Žena zase mléko do čaje. Dokonce ani na jídlo nečekáme, přitom mají plno. Ouhorská hospoda byla prázdná, přesto to trvalo půl hodinu, než přinesli hotové jídlo. A další hodina padla na placení. Snad to bylo proto, že číšník byl věčně opilý. Možná jen zabezpečoval minimální konzumaci...


Čistě textová verze Neviditelného psa, vhodná pro PDA, je zde
Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu "Autorovi přes rameno". Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.  
Autorovi přes rameno

ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Na střeše hnusných Sovových mlýnů bude krásná skleněná krychle
Klub za starou Prahu dnes vystoupil proti aktuálně největšímu pražskému problému, totiž proti skleněné krychli na střeše budovy zvané Sovovy mlýny. Ta stojí na Kampě, ostrůvku odděleném ramenem Vltavy zvaném Čertovka. Za komunistů tam byl ústav pro výzkum díla Zdeňka Nejedlého, po převratu chátral. Pak se americká sběratelka umění Meda Mládková rozhodla věnovat Čechům svoji sbírku v účetní hodnotě blízko 400 milionům korun. Ve společnosti, v níž VUML zachoval hlubší kořeny než by kdo čekal, nastalo pobouření: jaký to nechutný milionářský kapric! Více viz článek Zdeňka Lukeše na velkém Psu.

Jelikož se dílo blíží dokončení, neklidu přibývá. V dnešním vydání Reflexu obvinil můj přítel Petr Volf Mládkovou z toho, že svou tvrdohlavostí (umístit poutač na střeše) zesměšnila památkáře.

V banální budově z 19. století, donedávno totálně devastované, si americká milionářka usmyslela zřídit galerii. Jestlipak poznáte ten architektonický prvek, který vyvolal tu bouři odporu!
Nuže, myslím, že k zesměšnění památkářů nepotřebujeme import z Ameriky. Památkáři se stačí zesměšňovat sami. Jejich pokus zakázat instalaci květináčů v ulici Na Příkopě s odůvodněním "že tu nikdy kytky nebyly" je v živé paměti, abych uvedl aspoň jeden příklad z nedávné doby. Nechci všechny strkat do jednoho pytle. Bohužel, celkový dojem je takový, že mezi nimi převládl památkářský fundamentalismus s cílem přeměnit historickou Prahu (ta má hranice někde v Kolíně, řekl bych) ve skansen, kde budeme chodit připaženi a hovořit polohlasem. Tihle hoši by prohnali Karlovi IV. perka za jeho nápad vybudovat Nové Město Pražské! Kolik krásně shnilých dřevěnic tehdy přišlo vniveč!

Možná slyším trávu růst, jak pravil ve zcela jiném kontextu Petr Pithart. Tuším zde stejný pramen, jaký napájí činnost ekologistů: je to projev nenávisti ke všemu, co zavání kapitalistickými manýry, jako jsou investice, podnikavost, úspěch, prosperita.
Je paradoxní, že se k útokům na Mládkovou připojil i pravicový herold Milan Knížák. Ale tam nemusíme motivy vyhledávat mezi travními stébly. Samozřejmě že tento hlasatel tržní čistoty, propagátor svobody individua v čistě klausovské podobě si v praxi přeje, aby o výtvarném umění zcela socialisticky rozhodoval jen on sám, z politického rozhodnutí panovník všeho namalovaného. To, že na Kampě vznikne živý stánek umění, to mu je logicky proti srsti.

Dovolte závěrem, abych čistě soukromě vyslovil dík paní Medě Mládkové, reprezentantce toho lepšího co v Češích ještě zůstalo z dob, kdy bylo lépe a slušněji (což je totéž), dík za její velkorysost i její neústupnost, a hlavně dík za to, že nezlomila nad námi hůl.
Děkuji Vám, paní.


RODINA A PŘÁTELÉ: Kopněte do těch dveří
Stárne nám, to naše metro... Stárne a vozy dosluhují. Dopravní podnik zavádí nové, zatím jsem jel ve vagónu jednoho z dvou typů, je podstatně horší, než ty stařičké ruské kopie těch ještě starších amerických vozů. Například jdou stále hůř otvírat dveře.

Mladíci drsného zjevu to už vědí. Mladík v antiglobalistické mikině s řetězem u pasu stojí u dveří a jakmile vůz zastaví ve stanici, udeří do nich spodkem dlaně. Otevření se uspíší.

Dnes došlo k opačnému jevu. Nastoupil jsem, dveře se zavřely, ale vlak zůstal stát. Po chvilce se ozval z amplionu strojvůdce:
"Kopněte někdo do těch dveří..."
Pro změnu dveře zůstaly viset v otevřené poloze.
Ještě štěstí, že pokynu z amplionu neuposlechli všichni cestující u všech dveří. Bylo by pěkné, kdyby naráz, a pokyn doslova shůry, začali kopat a bušit do dveří.

O hodinku později jsem nastupoval do metra na stanici Flora na Vinohradech. Chvilku jsem čekal na peróně, pak se v ohbí tunelu objevila světla a vlak pomaličku vjížděl do stanice. Velmi pomaličku, musím podotknout. Z podvozku se ozývaly divné zvuky, jako kdyby se ze spodu odchlípla nějaká tyč a brnkala o pražce.

Byla to napínavá podívaná. Dojede? Nedojede? Rozpadne se, dokud vězí polovinou vlaku v tunelu, nebo se rozpadne, až když zastaví tam, kde má?

Nerozpadl se. Nastoupil jsem v důvěře, že se nerozpadne vůbec, anebo až na stanici Můstek, kam jsem měl namířeno.
Dojeli jsme v pohodě. Abych mohl vystoupit, praštil jsem dlaní do dveří. Přestože jsem neměl na sobě ani mikinu, ani řetěz u pasu.


PSÍ PŘÍHODY: Nastala chvíle snášení kufrů
Bart má štěstí, že neví, co je kalendář. Překulila se půle srpna a nastala chvíle dovolené. Bart osamí s mladší částí rodiny.
V jistém smyslu je na tom lépe, než kupříkladu já. Nenávidím dovolené a donedávna jsem jim úspěšně vzdoroval (nikdy v životě jsem neměl měsíc dovolené, nepočítám školní prázdniny), jenže teď se ukázalo, že si s Míšou odfrknout potřebujeme, takže - balíme kufry a adie!, uvidíme se 3. září.

Kdyby Bart znal kalendář, sledoval by to zrakem stále chmurnějším.
Jenže on žil v blažené nevědomosti ještě včera, kdy se pokoušel sežrat proud ze stříkací hubice a dosáhl vynikajícího úspěchu: Míša mu zavřela domovní dveře, aby se - mokrý a opatlaný od jehličí, ve kterém se sušil - nevyválel na čerstvě umytých dlažkách v předsíni. Jenže on šikovně oběhl barák, objevil pootevřená vrata do garáže a když Míša vstupovala do dveří se slovy "kdepak ten čokl asi je", spatřila ho, jak leží rozpláclý "na žábu" mokrým (a notně špinavým) břichem na dlaždicích.

Pěkný úspěch! Však byl na něj jak se patří pyšný.
Dnes jsou úspěchy zapomenuty. Z vrchního fochu almary snesen kufr, po něm druhý. Bart vadne, Bart se vnitřně hroutí, on skoro imploduje...

Neví co je kalendář.
A taky neví, že těch čtrnáct dní... že uplyne, jako když jeden luskne prsty.
Lusk... a jsme tu zase s vámi. Mějte se tu hezky.


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.