Česká zima (ze selské pranostiky z r. 1710):
Na svatou pannu Kateřinu
sluší se schovat pod peřinu,
pak na svatého Mikuláše
tuť jest zima všecka naše:
zabíjej vepře a svině,
ať se klobásek najíme!
V ty doby sedláčkové na kamnách sedí
a jelita s uzeným masem jedí.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Z deníčku Moby Dicka:

Čtvrtek 6. prosince 2001:
Do finále ve stolním fotbale jsem šel s hořkou vzpomínkou na včerejší VUML i na všechny rady, které jsem dostal. Zápas s vedoucím Ing. Duto Hlavem jsem prohrál 3:4. Podle Drna jsem "slizký had, kterého jsme si hřáli na prsou". Dle Trna jsem srab. A dle Badavé moudrý muž. Ale já jsem opravdu chtěl vyhrát! Jenže Duto byl lepší, svině.

44 sociálnědemokratických poslanců se obrátilo na Ústavní soud se stížností proti lustračnímu zákonu a soud opět námitky vyvrátil. Jak je v kraji zvykem, jakmile se někomu výrok soudu nelíbí, zpochybňuje soud: komunistický poslanec Filip obvinil Ústavní soud z politické podjatosti. Tím fakticky zpochybnil legitimitu celého našeho režimu, kdyby totiž měl špetku pravdy, nedalo by se o legálnosti v této zemi vůbec mluvit.
Budiž, na extravagance tohoto typu má pan poslanec právo, komunistická strana je zde bohužel legální a pan poslanec má právo svými výroky útočit na demokratický systém, který komunisté chtějí zničit.

Na lustrační zákon útočí zdaleka ne jen komunisté. Vždyť oni poslanci, bylo řečeno, náleží straně sociálně demokratické (tedy té, kterou komunisté po převzetí moci zlikvidovali).
Jádrem sporu je konstatování, že samotný záznam v registru svazků StB není důkazem spolupráce a páchání trestné činnosti. Právě kolem tohoto bodu budují všichni odpůrci osu své argumentace.

V jistém smyslu mají pravdu. Motivy, proč někdo vázací akt podepsal nebo musel podepsat lze po - mnohdy - desetiletích těžko rozmotat. Je tu prostě záznam v registrech zločinecké organizace.
Jenže... zabývá se někdo, proč lidi spolupracovali s Gestapem? Proč vstupovali do SS? Proč byli nacisty?

Jistě že nezabývá. Tradičně se však používá dvojího metru, podle toho, zda měříme doprava, nebo doleva. Při měření doleva je ten metr podstatně, no... jemnější. O to více je třeba ocenit, že Ústavní soud, byť pod evidentním politickým tlakem zleva, neustoupil a držel se metru práva. Připomeňme to jeho kritikům z pravice, až ho budou obviňovat že je expoziturou hradu.

Mikuláš komercionalizovaný: trojice v Elektrocity v Anděl City

Nešel jsem daleko - jen jsem se skutálel od nás s kopce dolů k Andělu (topografický údaj, neplést s mytologickou bytostí).
Především - letos je mimořádně teplo. Pan Schrabal mi psal z New Yorku, že tam mají 21 stupňů, tak takhle daleko jsme se ještě nedostali, ale do Ladovy zimy máme daleko.

Dále: je obrovský rozdíl ve výpravnosti. Potkal jsem krásné koledníky, kde anděl měl křídla o takovém rozpětí, že kdyby si přidělal na záda motor od Trabantu a na hřídel strčil tu hvězdu co měl na čele a nastartoval, změnil by se v motorové rogalo. Ale viděl jsem i klasické koledníky s improvizovanými maskami zrobenými z pytlíků od mouky.

A konečně: koledníci spěchají. Ono to vypadá, že mají seznam kunčoftů a potřebují všechno stihnout ještě před Večerníčkem. Žádná velebná chůze Mikulášova a andělova rušená jen pitvorným poskakováním čerta! Pospíchají, jako by to byli výběrčí plynu. Neberte to ale, prosím, jako nějakou výtku. Mikulášové jsou skvělí a výslužku do mošny si zaslouží. Dnes už to zní jako pohádka poněkud připitomělá, že se je minulý režim pokoušel zlikvidovat, nikdy se mu to ale důsledně nepodařilo.

Ani v padesátých létech, a to vím moc dobře, protože tenkrát jsem to byl já, koho čert chodil strašit a koho anděl s Mikulášem ochraňoval!

V dramatu této lásky bych hrál roli tak hanebnou, že by na ztvárnění nestačilo ani bídnictví Jana Přeučila. Neznám v nabídce českých herců někoho dosti hodného zavržení! V tradičních příbězích o lásce a touze se přece nestává, aby byl milenec vlečen na vodítku připevněném k řetězu kolem krku.

Bartovo toužení se projevuje ještě jinak.
V téhle době, bídné pokud jde o počasí, Bart nejraději leží na koberci u radiátoru. Tak tomu bylo ještě nedávno a samozřejmě ne jinak tomu bylo loni, předloni, před-předloni... Není to přece už žádný jinoch, je mu šest let.

Teď ho nemůžeme dostat domů!
Začne to už ráno, po návratu z procházky. Nechá se odepnout, nechá si sundat košík - a pak stojí a přísně na mě hledí.

"Barte, nedělej na mě záhadnou bytost," nabádám ho. "Pojď domů. Tady už žádnou legraci čekat nemůžeš!"
Bart se nehne. Stojí. Má k tomu účelu zvolené místo - nad schůdky, tam vypadá o třicet čísel vyšší. Hledí a přísně vraští čelo.

Teprve po dlouhém přemlouvání jde na snídani. Pak letí zase ven a vydrží očumovat u vrátek až do večera. Až se ohřeje, půjde znovu.
Možná i ve tři ráno.