Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: PÁTEK 28.12.2001
Neviditelný pes knižně
Nové knižní vydání Bartových příhod vyšlo! Za 219 Kč je k dostání v lepších knihkupectvích - na př. v Praze v Krakatitu v Jungmannově 14, nebo objednat mailem .

  • Ministerstvo zahraničních věcí vypsalo výběrové řízení na pronájem komplexu Český dům v Moskvě
  • Odboráři z Nové huti v Ostravě zvažují stávku hlavně kvůli dovozu uhlí z Polska, který ohrožuje provoz místních dolů
  • České dráhy budou zdražovat tzv. zákaznické jízdné
  • Ministerstvo financí hlásí, že se snižují daňové nedoplatky
  • Fond ohrožených dětí se ohradil proti pokutě ze strany ministerstva sociálních věcí udělenou proto, že Fond "neoprávněně" zprostředkoval ohroženým dětem náhradní rodinu
  • Policie začne stíhat šest bývalých managorů Komerční banky v souvislosti s případem Františka Chvalovského, jde o vysosání 1,5 miliard korun z KB
  • Letiště v Praze Ruzyni zatím nezpřísní bezpečnostní opatření
  • Počasí Praha: Teplota kolem nuly, občas jasno, večer mráz
    Žilina: aj v meste pokračujú nádherné zimné prázdniny - teplota tesne pod nulou, kopa snehu, aj slniečko sa na chvílu ukázalo    Miroslav Drkoš

Česká zima (z Hané):
Narodil se Ježíšek,
kópíme mu kožíšek,
hodně dlóhé chlopaté,
abe mo bel po pate.

(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)


Z deníčku Moby Dicka:

Pátek 28. prosince 2001
Duto zas nepřišel. Volal z mobilu: "Včera mi přivezli malá okna! Dnes mi je předělávají. V bytě mám deset pod nulou, tady, na balkóně, je tepleji." To v naší textárně je Ambrožovi, Juniorovi a mně s vánočním grogem teplo zvenčí i zevnitř.


Čistě textová verze Neviditelného psa, vhodná pro PDA, je zde
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Usáma bin Ládin promluvil
Potřetí od masové vraždy v New Yorku a Washingtonu objevil se její strůjce Usáma bin Ládin na obrazovce. Záznam má pocházet z první dekády prosince, snad ze 7. prosince, přesné datum známé není. Na obrazovce jsme viděli unaveného muže s těkajícíma očima. Už zřejmě utratil bohorovnost, která mu umožnila poslat na "mučednickou smrt" svoje lidi a bez mrknutí tisíce lidí nezúčastněných, občanů z nichž mnozí možná o něm a jeho organizaci nikdy neslyšeli.

Dva momenty v jeho vystoupení - krom jeho vlastního zdeptaného vzezření - jsou hodné mimořádné pozornosti.
Především je to obvinění Spojených států, že "nenávidí islám". Ve Spojených státech žije šest, podle jiných pramenů osm milionů muslimů. Od samého začátku konfliktu Spojené státy zdůrazňují, že nikoli islámský svět, ale teroristé, konkrétně Al Kajda, konkrétně on sám jsou na mušce. Jestliže tento muž ztotožňuje sama sebe s islámem, je to rouhání, které by nemělo zůstat bez odezvy ze strany muslimských autorit. Je to podobná nestydatost, jako kdyby si irský katolický terorista osoboval právo hovořit jménem křesťanů, a policejní akci proti jeho tlupě vydával za akt "protikřesťanské nenávisti".

Zajímavý byl i odstavec věnovaný "jeho chlapcům", kteří v Nairobi odpálili dvoutunovou bombu. Kolik řečí kolem toho bylo - a nikdo se nepozastavuje nad sedmitunovými americkými bombami svrženými na "jeho chlapce".
Pamatujete na Sedm statečných, kde si Caldera stěžoval, jak neadekvátně reagovali gringové na to, když jim vyloupil jednu jedinou, mrňavou banku. Poslali na něho celou armádu, kvůli uprděné bance!
Jo, gringové už jsou takoví, chlapče.


RODINA A PŘÁTELÉ: Problém poslední míle, posledního metru
V telekomunikacích je to zřetelné. Mezi státy vedou optické kabely tlusté jak stehno. Mají takovou kapacitu, že by mohl každý obyvatel planety mít doma televizi na přání a ještě by zbylo na tichou poštu. Pořádné kabely vedou mezi městy, jakési kabely mezi ústřednami... a nakonec k vám domů vede drát. Někdy slušný, někdy méně slušný, když bydlíte na samotě. Míli od ústředny. Mnohdy hodně mil. Ve městě ten problém nemají. Ale třebas někde na Šumavě, tam může být velký. Z problému "poslední míle" se odvíjí rentabilita telekomunikací.

Teď udělám střih: ne komunikace, ale komunikace.
Je zima. Na dálnice vyjíždějí posypové vozy a radlice. Pak protáhnout silnice první třídy, okresky. Konkrétně tedy v Praze - kousek od nás vede ulice vedoucí z centra do Jinonic a pak dál navazuje na plzeňskou dálnici. Ta je posypaná vždycky. Ulice u Mrázovky, ve které bydlím, ta je na tom mnohem hůř.

Teď se podobenství trochu zamotává. Od neposypané ulice u Mrázovky vede cesta vinoucí se kolem domu našeho a domu našich soused. Protože je to cesta, kterou obec nepovažuje za vlastní, staráme se o ni sami. No a pak přijde ta poslední - ne míle, ale posledních dvacet, třicet metrů.
To právě bylo divné: vždyť těch posledních dvacet metrů taky odhazuji, čistím a posypávám! Přesto si Míša málem nabila kokos a zrovna tak jsem na tom byl já. A přišel jsem na detailní problém této poslední míle.

Jdu ke vrátkům, zastavím se, odemykám, vyjdu, otočím se, zavřu a zamknu za sebou. Když vcházím, odemknu, vejdu, otočím se a vrátka zavřu a zamknu je. Zjistil jsem, že na jednom maličkém místě o rozloze 10x10 cm u vrátek vznikne ploška ledu, vyvolaná zastávkou nohy a otočením nohy.

Odpoledne, když jsem to místo objevil, následovala odveta v podobě hrstičky soli. Pidiproblém poslední míle byl zlikvidován.
Příští chumelenice přinese další.


PSÍ PŘÍHODY: Blíží se den rachejtlí
S Míšou, mou manželkou, si vcelku rozumíme, jinak bychom to spolu nevydrželi dvaatřicet let ve svazu manželském. Nemáme na vše stejný názor - i to je asi důvod, proč jsme to vydrželi 32 let. Například se nemůžeme shodnout v otázce, zda Bart se bojí rachejtlí, nebo zda je má rád.

Míša argumentuje způsobem, který je v naší společnosti značně oblíben - argumentuje analogií.
"Bart se rachejtlí bojí, protože rachejtlí se bojí Ben," tak nějak zní Míšin úsudek. Ben, to je pudlík její sestry a tudíž mé švagrové Yvony. Ten si vypěstoval skutečně masivní fobii proti rachejtlím, a jakmile nastane prosinec, chudák Beník zalézá pod kanape a odmítá úkryt opustit. Silvestrovská doba pro něho znamená skutečné utrpení, a není to zdaleka jediný pes, který je tak vyděšený.

Má argumentace je založená na pozorování.
Silvestra tráví Bart s námi v pokoji u krbu. Venku to prská a bouchá a Bart si líže tlapu.
"Vidíš, jak je nervózní? Líže si tlapu!" upozorňuje Míša.
Jeden pán vypouští rachejtle přímo za zdí našeho pozemku. Před několika lety jsem vzal Barta na balkón, aby se na rachejtle podíval - právě na ty, které svištěly k obloze v podstatě pár desítek metrů od nás.

Bart štěkal a skákal a vrtěl zbytkem ocásku.
"Vidíš, jak se raduje?"
"Vidíš, jak je vyděšený?"
Byl by to snadný kvíz, kdybych položil otázku, kdo se takto zeptal.
Jenže tak jednoduché to není. Bart se nebojí ničeho na světě, a pokud se bojí, svůj strach řeší tím, že útočí. No a štěká a skáče a vrtí zbytkem ocásku.


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.