Protest Palestinců následoval bezprostředně - reagoval palestinský ministr informací Jásir Abid Rabbo, ale protestovali i ministři zahraničí Rakouska a Německa a podrážděná reakce přišla večer i z Bruselu.

Nám už to nepřijde. Když Zeman na domácí půdě lže a uráží (naposledy hulvátsky zaperlil v rozhovoru s Lidovými novinami), bereme to za součást folklóru, jako je slivovice na Slovácku a holky v mini v Dubí. Prostě jsme si zvykli. Když ale si Zeman zapaluje cigára ve středovýchodní prachárně, pak je to na pováženou. Jistě že to napětí mezi Izraelci a Palestinci nezvýší. Ale i Izraelci sami - jakkoli jim Zeman zahrál do noty, vyjádřili podiv nad použitou dikcí.

Stojí za to si článek přečíst - máme ho zde na Psu v českém překladu. Tady ani nejde o to, jestli má Zeman pravdu nebo nemá. Kdyby seděl u Pinkasů nad pivem a nebyl ministerským předsedou na státní návštěvě, ale promítačem v kině, bylo by vše v pořádku. Vyjádřil svůj názor. Jenže od státníka se předpokládá, že reprezentuje stát z něhož přijel a že to co říká sleduje nějaké cíle a nejsou to jen svalnaté tlachy. My jsme zvyklí na to, že se nemá Zeman brát vážně. Dokážeme tomuto kousku naučit celý svět?

Zeman, dáli pánbůh, za čtyři měsíce z politiky odejde.
Ale větrat se po něm bude dlouho.

Dnes jsem tam viděl pána, který pouštěl letadýlko. Byl to model s rozpětím asi tak jednoho metru, typu samokřídlo, jak si pamatuju ze starých Vpředů a Mladých hlasatelů. Tedy, žádný trup, žádný ocas, jen křídlo a tlačná vrtule. V prudkém větru letadélko kroužilo, dělalo (Pavel Mácha promine špatnou terminologii) všelijaké překrucánky a osmičky a kolečka.

Náš Bart si letadélka ani nevšiml, myslím. Prošli jsme pod terénní vlnou a majitel a dálkový pilot letadla stál nahoře, a ovládal vysílačku. Nazpět jsme šli horem. Zdálky ten člověk vypadal trochu jako rybář: byla vidět silueta a z ní čněl vpřed prut, to byla samozřejmě anténa. Teprve když jsem přišel blíž byly vidět podrobnosti. Vysílačku měl na popruhu na břiše, položenou na plocho, asi jako plato se kterým chodívali obchodníci po hospodách a nabízeli cigarety a sirky. Opatrně pohyboval páčkami, anténa trčela vpřed. Oči nespouštěl z letounku.

Opatrně, tiše, abych nerušil, jsem toho člověka obešel. Žádný "dobrej den", natož pak "jé, to je pěkný letadýlko, to jste si udělal sám"! On by třeba jen po mně mrknul, aby řekl "nekecejte mi do toho, člověče" a chvilka nepozornosti by stačila a letadélko by třísklo o zem.

Vzdálili jsme se a on tam pořád stál v hnědavé krajině, uprostřed planiny suché trávy, a jeho bzučivá vážka mávala sbohem samotě toho místa.

Pes má nohy čtyři a jeho stabilita se obdivuhodná. Někdy se ocitne na kraji nestability - onehdy málem sklouzl do bazénu, který je teď přes zimní období napůl vypuštěný a zakrytý plachtou. Taky na ledě mu to někdy ustřelí na jednu tlapu, tři zbývající zachrání situaci, tedy stabilitu.

Bartova čtyřkolkovost selhala dnes na plné čáře.
Byli jsme po obědě na krátkém výletě. Vrátili jsme se, zajel jsem na pozemek, otevřel dveře a Bart, místo aby - jako obvykle - elegantně vyhupnul ven, brknul tlapou a vypadl z auta jak ožrala vykopnutý od Banzetů, rovnou na hubu a ještě na bok! Nemohoucí babičce bych nepomáhal na nohy s větší překotností a nešetřil jsem slov útěchy. Bart chvilku kulhal a dělal nemocného, pak ale si všiml, že kolem našich vrátek jde nějaký nežádoucí pes a odběhl, už po všech čtyřech nekulhajících nohách, aby psovi sdělil, jakými charakterovými vadami je zatížen.

Je to věkem? Bude to čím dál horší? Nebo se to stalo náhodou, nepozorností? Nebo byl Bart unaven po procházce, a pokud ano, byl unaven více než jindy proto, že už není žádný mladík?

Budu si podobné otázky klást čím dál častěji. Nebude mi to dělat potíže, mám v tom cvik, když zpytuji všelijaké svoje pády na hubu.