|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Český rok
Česká zima (z Vysočiny):
|
Z deníčku Moby Dicka: Středa 20. února 2002
|
Ne, nikdo se s tím babrat nebude, a nikdo asi nebude brát vážně nejapnost o záměně čárky a tečky. "Je ostudou, že je Česká republika reprezentována v zahraničí někým takovým, jako je Miloš Zeman," lapidárně shrnula situaci Hana Marvanová (US). Vždyť nejde o jeden úlet. Zeman v krátké době zhoršil vztahy s Rakouskem a částečně i s Německem a teď popudil arabský svět.
Hulvátství? Nepochybně. Hloupost? Určitě ne. Václav Klaus dnes varoval před jeho rolí "nezodpovědného libera". Diplomatické řádění z řetězu puštěného ministerského předsedy může mít jeden jediný cíl: přilákat voliče z hospod čtvrté cenové skupiny. Rozdmýcháním xenofobních nálad, podporou nacionalismu nejhrubšího zrna, a teď jak se zdá i rasismu (Arabové jsou neoblíbení cizáci v této zemi) chce Zeman získat hlasy, které by jinak šly komunistům a neonacistům. Nejednou přece řekl, že komunisté a neonacisté jsou jen zbloudilí sociální demokraté. To je jediné rozumné vysvětlení -jeho variantou je opravdu už jen měknutí mozku.
Co s tím? Už po prvním Zemanově úletu v Izraeli v neděli navrhoval Neviditelný pes, aby
byl Zeman uvázán za nohu ke stromu do doby, než po volbách skončí a věnuje se napříště
objímání stromů. V podstatě totéž navrhuje Hana Marvanová - aby mu byly zrušeny zahraniční
cesty. On ale dokáže urážet a lhát i doma. V normální zemi by byl donucen k opuštění úřadu.
A v opravdu normální zemi by se do úřadu ministerského předsedy nemohl nikdy dostat.
Zaslouží si to hlubokou úvahu.
Když bych měl vypovídat z vlastní zkušenosti, telefonování se dělí na dva druhy, nebo
spíš na dvě základní skupiny.
V té první jsem já a moje telefonování. Já telefonuji účelně, věcně, bez
zbytečných keců, po nezbytně dlouhou dobu. Občas přidám vtip nebo nějaký inteligentní
postřeh.
V druhé skupině jsou ti ostatní. Sleduju to už dlouho: jakmile se kdokoli jiný než já
zmocní sluchátka, začne žvanit a zbytečně tlachat a zdržuje a zbůhdarma maří čas.
Je to zvlášť patrné u nás doma, konkrétně, když telefonuju já a když telefonuje Míša.
Zajímavé ovšem je, že kdybyste se zeptali Míši, sdělila by vám, že telefonuje účelně, věcně, bez zbytečných keců, po nezbytně dlouhou dobu, kdežto já, když se dostanu k telefonu, sáhodlouze žvaním, dělám chytrolína a někdy mám frky, kterým se dokážu smát jenom já.
To ovšem neznamená, že to dělení na dvě skupiny je falešné, že to není pravda. Naopak,
má univerzální platnost.
V té první skupině jste vždycky vy, v té druhé ti ostatní.
Existuje i suchozemská verze. Osmička, to je situace, kdy se ulamují větve a chůze proti větru je normálně nemožná. Dnešní situaci bych odhadoval na šestku, protože telegrafní dráty svištěly a deštník jsem se nepokusil použít (nikdy ho nenosím) - ale dovedu si představit, jak by to dopadlo.
Chvilkami se pohybovaly celé stromy, takže to už zasahuje do sedmého stupně Beaufortovy
stupnice. A v těchto chvílích se Bartovi začalo zvedat ucho! Je to podobný efekt,
jako skýtá onen "provázkový barometr" (jistě znáte - provázek suchý, neprší, provázek
mokrý, prší, provázek visí vodorovně, fouká silný vítr). Napadlo mě, že vítr Bartovi do
ucha nafouká a vnese mu do labyrintu infekci a že Bart už není žádný mladík. Bart však
čelil vzteklému "silnému větru / mírnému vichru" statečně a nedával najevo nelibost.
Takže, vítr Bartovi ohrnuje ucho - to je 6,5 stupně Beaufortovy stupnice.
Jakmile se Bart vznese do vzduchu, to je bezpochyby orkán, stupeň 17, kdy vítr vykazuje
ničivé účinky a hýbe těžkými hmotami.