ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Rusnokova hlava na špalek
Tak přece jen se jedna setnutá hlava skoulela! Premiér Vladimír Špidla odvolává ministra průmyslu Jiřího Rusnoka, jednoho z předních Zemanových mužů v sociálně demokratickém týmu. Že musí nějakou hlavu setnout bylo jasné - Zemanovy lidi by mohlo před Špidlovým hněvem ochránit jen to, kdyby se jasně a jednoznačně distancovali od Zemanových nenávistných útoků na Špidlu, adresovaných z vejminku na Vysočině. To se však nestalo a tak je Jiří Rusnok první, který přišel na řadu. Další Zemanův člověk mezi ministry je Zdeněk Škromach, jistě také kandidát na zapuzení. Prohlásil, že je Špidlovým rozhodnutím překvapený a konstatoval, že premiér rozhodnutí nekonzultoval ani ve vládě ani ve straně. Na to by mohl Špidla odpovědět, že Zemanovo křídlo taky s nikým nekonzultovalo svoje partyzánské útoky v době prezidentských voleb!

Kdybych to byl věděl...
Krásné počasí znamená pro motorkáře výzvu a nedokázal jsem odolat ani v pondělí, ani v úterý, ba ani ne ve středu. To už předpovědi věštily značné ochlazení. Odpoledne svítilo sluníčko, práce byla hotova, odjel jsem tedy na Sůze do Černošic na návštěvu k přátelům Zhoufovým. Byla doma jen paní domu a její dcera, dostal jsem čaj, kolem nohou se mi šmrdolil kocour, venku na zahradě pobíhal pes Artuš, svítilo sluníčko a bylo mi náramně v té pohodě. To je dobře, že jsem překonal lenost, to je dobře, že jsem jel, říkal jsem si.

Zpátky jsem to vzal přes Karlík směr Ořech a Řeporyje.
Sluníčko zapadalo, na sklonku dne si vzalo lázeň z rajčatové šťávy... a brzy jsem pochopil, že nezalejzá dost rychle jen proto, aby se mohlo pokochat mým zmizerněním:
Najednou se zvedl vítr, ale to byl panečku vítr, a začal ledový liják a voda mi začala téct i z očí a z osu!

No jo, to je tak, když někdo nepočká na řádný začátek sezóny a chce věci uspěchat. Kdybych to byl věděl...tak bysem sem nejezdil! Truchlivě jsem si vybavoval chvilky pohody, jak je možné, že se pohoda může tak rychle zvrtnout a že z ní nic, ale vůbec nic nezbude? Žádná vůně bylinkového čaje, žádné sluneční teplíčko filtrované prosklenými dveřmi verandy! Tvrdá realita studeného deště.

Dojel jsem domů, uklidil motorku, uvařil jsem si bylinkový čaj, dal do něho med a vnímal jsem teplo z radiátoru topení.
A zase jsem byl rád, že jsem jel a byl jsem rád, že jsem zmokl a že mi teklo z očí a z nosu...
Copak by i ten čaj s medem tak chutnal? Není vjemu bez kontrastu, není pohody bez útrap.

PSÍ PŘÍHODY: Když je psů jako psů
Je to skutečný chumel. Samotná Darina s Fanynkou, feny rodu leonberger, vydají za smečku psů, tím spíš, že Fanynka je mladá a čilá a vyskytuje se tudíž na dvou až třech místech najednou. Podobně se chová i americký kokr Bendžo. Ten je na pěti místech najednou - co se hmoty týče, reprezentuje tak desetinu Fanynky - a jeho pohyby připomínají poskakování postaviček z Disneyho grotesek.

Psy tohle houfování očividně baví. Jsou to zvířata smečková a v houfu jim je dobře. Potíž je v tom, že do smečky započítávají i člověka (jinak by ta vazba pes-člověk nemohla nastat), a když jich je šest, sedm, jako dnes, zaplétají do chumlu i svoje majitele.

Je těžké v takové chlupaté bouři obstát. Každou chvilku vám nějaké psisko vrazí zezadu do nohou a ve chvíli, kdy se cítí ohroženo, zasune hlavu mezi nohy jako do jeskyně. Tím hůř, když je pes na vodítku...a mnohokrát hůř, když jsou na vodítku dva a více psů! Udivující rychlostí dovedou psi zaplést vodítka do gordického uzlu. Není to zas tak moc směšné - člověk se ocitne na zemi dřív, než se naděje.