ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Americké rakety pohánějí komunisty vpřed
Komunisté vycítili příležitost a obratně jí využili. Vláda je teď v situaci, kdy musí čelit hlavnímu proudu veřejného mínění. To se občas stává, že nastane situace, kdy je třeba mobilizovat odvahu a postavit se obecnému mínění. Projevila v tomto období u ní neobvyklou zmužilost, kdy se dokázala postavit proti dominantnímu hlasu v Evropské unii, proti Francii a Německu a přichýlila se ke stanovisku těch států unie, které podporují kroky podnikané Spojenými státy.

Nezbavila se zažitých návyků a tančí mezi vejci. Výsledkem pak jsou groteskní rozpory a protiřečení - k nejvýraznějším patří extempore ministra zahraničí Cyrila Svobody, který volil jednoznačnější slova, než jaká byla ve vládním prohlášení ke konfliktu v Iráku. To je svým způsobem typicky ušpidlený dokument. Dovídáme se z něho, že vláda "konstatuje, upřednostňuje, chápe, lituje, považuje, potvrzuje a je připravena. Není tam napsáno, že se vláda rozhodla, nebo že udělá to nebo že podporuje něco anebo že vystupuje proti něčemu nebo někomu. Svoboda volil jiná slova a komunisté jsou na koni. "Urval se ze řetězu," charakterizoval jeho vystoupení Grebeníček v neděli v Sedmičce TV Nova. Měl by odstoupit.

S antiamerickou rétorikou vystoupili shodou okolností ve stejnou dobu, kdy se rozhodli bojkotovat vstup České republiky do Evropské unie. Miroslav Grebeníček řekl, že Česko není na Unii připraveno, a že se ani neví, jak bude Unie vypadat po připravované reformě. Celkový jeho strategický cíl je jasný: izolovat tuto zemi, odříznout ji od spojenců, zapouzdřit současný stav a čekat na "historickou situaci", která jim umožní s celou zemí zase zatočit. Jak, to se chystá vysvětlil Vladimír Špidla na blížícím se sjezdu sociální demokracie na základě analýzy programu. Ti delegáti, kteří se ho zúčastní, by si měli být vědomi, že komunisté přecházejí ze stádia kdy byli jen "nepřehlédnutelnou politickou sílou" do stádia, kdy se stávají hrozbou.

RODINA A PŘÁTELÉ: Použití digitálního fotoaparátu
Zajímá mě všechno co se týká digitální fotografie, však o ní vedu webovou stránku. Mimořádně mě zajímá i praktické použití. Proto jsem onehdy zbystřil pozornost, když jsem spatřil policistu, jak si nese pěkného stříbrného Ixuse (digitální Canon, moc pěkný foťáček je ten Ixus). Copak asi bude dělat? Podle mě by bylo ideální digitálním aparátem snímat špatně zaparkovaná auta - daly by se pořídit doslova tisíce fotek během jediného odpoledne. Musely by to ale být snímky autorizované elektronickým klíčem, ale ani to není dnes žádný nepřekonatelný problém.

Policajt ale nezamířil k žádnému zákazu zastavení. V Žitné ulici si zalezl do průjezdu a číhal a v ruce držel vysílačku. Neokouněl jsem tam dlouho, podívaná na policajta s Ixusem za není natolik inspirativní, aby mě přikovala k chodníku. Opravdu, copak tam asi dělal?

Jak známo, policisté se nejraději oddávají činnosti obecně zvané buzerace.
Tady u nás v oblasti zvané Anděl, kde se pohybují gauneři po desítkách a lidi jsou tu přepadáváni za bílého dne, tady policistu nespatříte. Chcete-li vidět policisty v akci, uvidíte je na spojce mezi prodejním areálem Zličín a místem, kterému se říká U Bílého beránka - fakticky jde o starou plzeňskou silnici.

Ve směru z Prahy do Zličína se tudy smí jezdit, směrem opačným nikoli. Místní lidé tvrdí, že kterýsi zdejší magnát podplatil policajty, aby tam dali značku zákaz vjezdu. Nevím, jestli to není zlovolná pomluva nebo pomlouvačná zlovůle. Na první pohled to vypadá jako kravina, a taky je to pro polici kšeft. Na místě velmi přehledném a bezproblémovém stojí vždycky a vybírají pokuty. A pak by si jich měl člověk vážit.

PSÍ PŘÍHODY: Uhlířské psychologizování
Můj kamarád Martin má na venkově stavení a v něm dva psy. Jde o rasu u nás nepříliš známou - jsou to hovawarti, oba psi, Jeden černý, druhý plavý.
Když jsem přišel na dvůr, Martin měl nějaké řízení, chvilku jsem na něho čekal a šel jsem se podívat ke kotci na hovawarty. Jakmile mě spatřili, začali na mě štěkat. Načež ten černý se obořil na plavého, přísně na něho zaštěkal a zahnal ho do kouta a štěkal sám. To se opakovalo ještě dvakrát, třikrát. Nechtěl jsem, aby byl na dvoře takový rozruch a proto jsem odešel.

Ten černý je zřejmě dominantní člen dvojice a zásadní úkoly, jako je štěkání na nechutného cizince - chce obstarat sám.

Načež jsem si vzpomněl na první setkání s nimi. To byli oba ještě štěňata sotva pár týdnů stará. Šel jsem se podívat ještě s Míšou do maštale na koně a uprostřed maštale seděl kocour. Štěňata šla za námi. Jakmile spatřila kocoura, zarazila se. Ten plavý zůstal sedět mezi dveřmi a ten černý se odvážil dál - i když se plížil kolem zdi a pokukoval dozadu, jako by měřil vzdálenost která ho dělí od dveří.

Odvaha mu byla zřejmě vrozená a z odvahy se celkem logicky odvodil dominantní vztah ve dvojici, psychologizoval jsem.
Pak přišel Martin a já se zmínil, jak ti psi vyrostli a jak je to ještě celkem nedávno, kdy se báli kocoura.
"Jen jeden se bál," opravil mě Martin. "Ten černej."