Řecký příklad
Je to příklad odstrašující, řekněme rovnou.
Samo slovo demokracie a jeho základní princip pochází z Řecka. Nyní odtud přichází něco, co možná hodí na demokracii velmi temný stín. Řecko se ocitlo v katastrofální ekonomické situaci proto, že dlouhodobě provozovalo něco, co my provozujeme krátkodobě a v míře - zatím - menší, totiž žití na dluh. Teď stojí před dvěma základními problémy. První: kdo Řecku půjčí? Druhý, ten vážnější: jak zastavit spirálu dalšího zadlužování?

Zastavit spirálu, to znamená odehnat od peněžních zdrojů lidi, kteří si na snadné peníze zvykli. Snadno se hovoří o "omezení byrokracie", jenže když významný segment obyvatelstva je neproduktivní a živí ho stát za náznak jakési práce s nulovým stupněm užitečnosti, co s těmi lidmi kdo chce udělat?

U nás chce ODS "zrušit tři ministerstva". To je samozřejmě návrh pro zasmání, protože ani ODS ani nikdo jiný žádná ministerstva nezruší a když, tak jeho úředníci přejdou do agendy jiného ministerstva a vše bude při starém. Jenže když opravdu nebude na platy, co budou ti lidé dělat? Že by šli opravovat zničené silnice? To je samozřejmě nereálný nápad.

Na řecký příklad bychom neměli pohlížet jako na nějakou divnou exotickou atrakci, která se nás netýká. Nenechme se uchlácholit, že "my to platit nebudeme", protože nemáme euro. Přeneseně vzato, my to euro máme, a měli bychom ho, i kdybychom nebyli v EU, jsme na osudu eura a evropské ekonomiky závislí, protože jsme dnes už nedělitelná část evropské ekonomiky.

Proč ta úvaha o demokracii - vše vzniká z nakupování hlasů. Takzvaný populismus není nic jiného než nákup hlasů. Politici korumpují veřejnost, někteří víc, jiní míň, ale dělají to všichni. Paroubkova ČSSD to dělá obzvlášť nestydatě a sebevražedně.

Až ten krach přijde a začne se účtovat, buďte si jisti, že ty koumavé hlavy najdou jiného viníka.

PSÍ PŘÍHODY: Jak jsme zmátli Irdu
V sobotu jsme vyrazili na obvyklou procházku. Máme tu v okolí několik tras, tahle je základní, říkáme jí áčko. Jdeme na konec satelitu, pak po polní cestě do lesa, až dojdeme na lesní silnici do Březové. Pokud se vrátíme po této silnici, je to áčko standard, pokud znovu odbočíme do lesa, ale na stranu vzdálenější od našeho satelitu, dojdeme do chatové kolonie a tahle varianta áčka se jmenuje chaloupky. No a pak máme spoustu mezivariant.
Iriska samozřejmě dobře zná všechny varianty našich tras.
V sobotu bylo dost času, takže jsme šli chaloupky. Vraceli jsme se už k satelitu, a najednou vidíme přes pole, že v lese chodí nějací dva lidé a nesou něco modrého. Napadly mě všelijaké šílenosti, třeba že jdou pouštět draka a podobně. Realita ale byla prostá - nečetli jsme zvolský web a ušlo nám, že je v sobotu brigáda, sběr haraburdí v lese.
Napravili jsme to. Brzy jsme narazili na další brigádníky, ti nás vybavili modrým pytlem a tak, místo abychom se vrátili domů, jsme se vydali nestandardní cestou zpátky do lesa sbírat flašky od piva a igelitové pytlíky.

Několikrát jsme narazili na některou ze standardních stezek. Irda se po nich vždy vydala směrem domů . Po několika krocích se zastavovala a hleděla na nás. Oni zešíleli, čel jsem v její udivené tváři. Netrefí domů, co budu dělat?
Navíc, v lese najednou bylo málo svinstva, vlekli jsme ostudně prázdný pytel. Pobíhali jsme tedy po lese jak myš v labyrintu a Irisčin neklid se vléval do moře zoufalství.
Nebudu to dělat napínavé, nakonec jsme našli bonanzu, někdo tam nechal pytlík a flašky a dokonce i kalhoty - fantazie vykresluje bizarní scény s takovým vyústěním - pytel naplnili a vydali se standardní cestou a standardním směrem.

Irdě se viditelně ulevilo.
Zešíleli, myslela si, ale pustilo je to. Hlavně, aby se to neopakovalo!