Čína jde dopředu
Čínská ekonomika předstihla Japonsko a je druhá za USA, zní suché zpravodajské konstatování. Čína a Japonsko, dva historičtí rivalové, jeden u druhý s bohatými dějinami a hlubokou kulturou vzájemně se ovlivňující a přesto jedna i druhé zůstaly vždycky svébytné. Ve srovnání se zvyklostmi panujícími na evropském kontinentě však bylo mezi nimi - poměrně, dodejme s opatrností - méně konfliktů.

Na počátku dvacátého století se hodně psalo o "žlutém nebezpečí" a lidé se strašili vidinami invazních armád valících se z východu. No, ty nakonec taky přišly, ale z mnohem bližšího východu než je ten dálně asijský. Příklad Japonska a nyní i Číny dokazují, že není vždycky platná teze o historii jako učitelce s nejhloupějšími žáky. Ve dvacátém století si Japonsko prodělalo chorobu agresivního nacionalismu, krutě na ni doplatilo a šlo pak jinou, zcela odlišnou cestou. Čína si ve dvacátého století prodělala krutou chorobu dogmatického zabijáckého komunismu. To, že dokázala vlastními silami chorobu ne vyléčit, ale "zaléčit", to je jeden z nepochopitelných zázraků moderní doby.

V souvislosti s ním často čteme různá varování, že přijde deprese a že "to není na vždycky" a podobně. Takové prognózy se snadno vyslovují, protože nic na světě není na vždycky a po bohatých létech přijdou chudá. Každopádně je třeba vítat, že ze zaostalé a zoufale chudé země se stala průmyslová velmoc, která přispívá k obecnému světovému blahobytu. Na dobré cestě ji následovat jde také Indie, Brazílie a snad i Rusko. Bohužel, právě v téhle zemi je sklon k slabomyslnému mocenskému nacionalismu pořád ještě aktuální, takže ta teze o historii a hloupých žácích není tak úplně bez podstaty.

Rath se diví
Rath je pohoršen a diví se, že ho někdo může srovnávat s Haiderem. No a to je zase důvod k divení, že se tomu přirovnání může divit. Populismus zůstává přece populismem, ať na sebe vezme nátěr oranžový, rudý, hnědý nebo černý.
JAK ŽIVOT JDE: Jak jsem fotil krupobití

Přitom to začalo tak nenápadně, ba krásně. Nebo dokonce...
Začalo to pitomým vtipkouváním a vše, co přišlo, beru jako boží trest. S kamarýádem, co bydlí kousek od nás v Ohrobci, jsme vtipkovali na téma, že by bylo dobré v téhle povodňové době jet autem podél řeky, ve Vraném a na Jarově do Zbraslavi, a z auta na lidi strouhat mrkvičku a provolávat:
"To máte stažené zadky, co? Heč, my bydlíme na kopci!"
Mo a přišla neděle večer. Ještě pozdě odpoledne táhly po obloze nádherné mraky. Večer jsme s Ljuboujeli něco nakoupit do Prahy a když jsme se vraceli ke Zvoli, obzor se zatáhl a začaly blesky. Dívali jsme se na ně z auta a já se těšil, že přijedeme domů, vytáhnu stativ a na dlouhý čas si nějaký ten blesk vyfotím. No a když jsme dojeli, začalo hustě pršet a v poslední chvíli jsme stačili zapadnout do dveří. No a pak začalo krupobití. Tohle je první snímek. Kroupy padaly i na mne, takže jsem si na víc než na jednu fotku netrooufl.

Přeběhl jsem k druhému východu do zahrady, ten mám z ateliéru. Odtud jsem pořídil druhý snímek ve chvíli, kdy se krupobití na chvilku uklidnilo. To co na fotce vypadá jako Měsíc bude nejspíš kapka na objektivu. To jsou věci, které v takové chvíli neřešíte. To temné vpravo, nad tím kulatým smrčkem, je zatopený trávník a hladina zátopy rychle stoupá.

No a pak se spustilo peklíčko, krupobití se obnovilo v plné síle. Celý dům se otřásal. Máme ve střeše ne méně než devět veluxových oken. Co udělám, když začnou praskat? Nahoře začal naříkat pes. No a jakmile se krupobití uklidnilo, přišla průtrž mračen a voda prudce stoupla, až dostoupla... a zaplavila ateliér.
Nastala dlouhá noc, fotograficky nezdokumentovaná... Ale na tyhle dvě celkem k ničemu fotky dlouho nezapomenu.
Už po sedmé ráno jsem byl mezi prvními zákazníky a kupoval v OBI čerpadlo.
"Vezměte si tohle, to je osvědčené. Zrovna před chvílí si ho bral jeden pán."
Tak jsme si ho vzal a dobře udělal, funguje výborně... měl jsme ho mít o dvanáct hodin dřív.
No a ten pán, co koupil to první, je soused u nás v ulici - vlastně přes ulici. Taky na kopci.
Poučení:
Nevěřte na bezpečí kopce a nedělejte blbé fóry, pánbůh to nemá rád.