 |
Konala se generálka na státní maturitu a třetina studentů propadla. Vypovídací hodnotu to nemá žádnou. Maturita, to je prastarý rituál. Svatý týden je období pro intenzivní studium, většina studentů ho stráví na plovárně. Kdo se překoná a zavře se na týden s knížkami a sešity, maturitu udělá levou zadní a pokud pak studuje na vysoké škole, zjistí, že každá vysokoškolská zkouška na pořádné vysoké škole, jako je medicína nebo práva (práva, tedy ne všude, dodejme, ehm..., ale bylo řečeno na pořádné vysoké škole) je náročnější než celá maturita dohromady.
Kolem jednotné maturity je mnoho rozčilení a málo informací. Hlavní zdroj rozčilení plyne z rozdílnosti úrovní středních škol. Existují náročné střední školy v vysoce posazenou laťkou a pofidérní střední školy. Jaké jednotné otázky jim nastavit? V některých oborech vyžadují "dosažené středoškolské vzdělání" a jde fakticky o formalitu, jinde je to nutný předpoklad k dalšímu studiu. Ona jednotnost v něčem tak složitém a různorodém budí podezření.
Slibují nám, že se jednotnými maturitami "ušetří miliardy". Takové sliby s ohledem na dosavadní zkušenosti budí smutný úsměv. A povysunuté obočí nad zprávou, že přípravy trvaly už 14 let a sežraly tři čtvrti miliardy korun. Rozumím tomu tak, že si někdo vymyslel šikovný džob a živí se jím 14 let a že ti co se na tom podfuku účastní už kapsovali ze státního 725 milionů korun. Ale to jsme opravdu opovrženíhodný skeptik, zakyslý a nepřátelský ba rozvratný živel.
Bohužel v těchto ohledech se zatím vždycky moje skepse osvědčila jako jediný realistický pohled na věc.
Takže ji odložím a budu konstatovat, že až to bude všechno hotové a státní maturita zavedena a vypilována, nebude nutno skládat přijímací zkoušky na vysokou školu a bude stačit maturitní vysvědčení s výsledkem vyhovujícím kritériím oné školy.
Takže, já si o tom myslím, že...
Odložím skepsi. Počkám si na výsledek a pak budu psát "já to říkal už 1. listopadu 2010..."
|
Každý den, zpravidla dvakrát, děláme s Iriskou kolečko, okružní cestu: jdeme na konec vesnice ulicí Březovská, pak polní cestou do lesa a tam jdeme až na lesní cestu do Břežové a vracíme se ke vsi. Zahneme na pěšinu, která vede za troskami někdejšího prasečáku a po silnici zpátky domů. Chodíme ve směru hodinových ručiček. Tak je to správné, budhisté by nám to schválili, to jenom poutníci - vyznavači předbudhistického učení bön chodí kolem svatých míst obráceně. Iris odmítá chodit obráceně - a odmítá jakékoli změny.
Někde uprostřed této trasy, říkáme té trase "áčko", máme těch tras tady v okolí vychozeno víc, zkrátka uprostřed je zkratka, vede přes pole. Irda se vždycky u zkratky zastaví a němohrou navrhuje, že bychom to mohli vzít tudy, aby se zase vrátila na pelíšek. Jenže když bych náhodou chtěl jít tou zkratkou do lesa, tedy ze vsi přes pole přímo, Iris odmítne.
Rituály dlužno dodržovat, lidské i psí.