 |
Konečně je vše jak má být, Hulínskému a Březinovi nebude stát v cestě nějaký Jiří Dienstbier, důvodně podezřelý ze slušnosti, ne-li přímo (pozor, je to žalovatelné, ale troufnu si) z idealismu. Takový člověk samozřejmě nemůže být vyjednavačem velké koalice s kmotry z ODS. Jelikož ale nikdo z nás není moucha na stropě jednací síně, můžeme soudit jen z vnějškových pohybů. A ty naznačují, že ani TOP 09 o spojenectví s ODS nestojí. Tůmův otevřený dopis to naznačuje. Seriózní vyjednávání se neděje přes otevřené dopisy, takže on se zřejmě smířil s tím, že své volební vítězství odstůně v opozici. Pokud by měla být důsledná, mohl by pro město a pro celou zemi udělat možná víc, než kdyby seděl v magistrátní vládě. Dosavadní Hulínského takzvaná opozice byla skrz naskrz zkorumpovaná prebendami, takže vlastně šlo o skrytou oposmlouvu, přičemž Klausova oposmlouva byla skrytá velká koalice. Takže opravdová opozice je důstojná součást demokratického stroje a mohla by udělat hodně pro ozdravění poměrů ve státě.
John v Bruselu
Ministr vnitra s nosem těsně u vodní hladiny se pokusil v Bruselu získat body, když se obořil na unijní orgány ve věci kanadských víz. Ne snad, že by neměl pravdu. Postoj Unie je skutečně skandální. Nesolidarita s Českou republikou je faktické přiznání dvojrychlostní Evropy. Kdyby za kanadským sociálním systémem začali utíkat občané Francie nebo Německa, Kanada by se neodvážila zavést víza, a kdyby se odvážila, Francie a Německo by nasadila takovou odvetu, že by to Kanadu zatraceně mrzelo, jenže protože to ví, neudělá to a navíc francouzská a německá sociální výpomoc je tak štědrá, že pobíraví občané nemají důvod vážit vystěhování do Kanady. Takže je to v takovém kolečku. Ovšem na druhou stranu, Česko neudělalo pro unijní soudržnost a solidaritu vůbec nic, čím by si zasloužila solidaritu, neřkuli ochranu. Takže máme zase jednou příležitost - jako tolikrát v minulosti - k breku: nechali nás ve štychu, ó ti oškliví. Jde nám ten brek dobře. Jsou v něm léta dřiny. Dá se čekat, že Johnovy lamentace zaberou. U nás se nehodnotí výsledek, a jediný relevantní výsledek by byl zrušení víz. Hodnotí se míra nářku a obsah kýblu na slzy.
|
Wekamerku mám už dávno, jenže jsem před časem měnil počítač a kdepak je instalační CD! Voda ho vzala. Na kamerce není napsaný výrobce a typ, kdepak budu shánět ovladače. Koupil jsme si tedy novou. V Datartu měli dvacet, možná třicet druhů, všechny za 499 korun. To je dobrá cena, mnohem lepší než pětistovka! Za čtyři kila, nekup to. No a já volil tu nejlepší, se šesti LED diodami. Sedím u počítače v šeru a ta stará kamerka mě skoro neviděla.
Přinesl jsme ji domů a v kuchyni vytáhl z pytlíku. Má to svůj důvod, proč v kuchyni. Dnes, když si koupíte něco sebemenšího, třeba pinzetu, je zaletovaná v plastovém pouzdře. Z něho musíte tu věc, dejme tomu pinzetu, vydolovat. Mám na to v kuchyni ve skřínce pod dřezem dolovací nůžky.
Plast kamerky byl obzvlášť odolný. Nůžky jsem po druhém dolovacím ataku zlomil. Nasadil jsem náhradní a za pomoci nutného supění a spílání jsem vydobyl tu věc ven. Kamerku i Quick Install Guide a spolu s ním, jak se ukázalo, i instalační miniCD. Bylo nastříhnuté.
Naštěstí na tom Quick Install Guide bylo napsáno, jak se ta věc jmenuje, takže jsem si snadno ten ovladač vygooglil, nainstaloval a kamerku zapojil.
Fungovala. Nezbylo než provést poslední operaci. Vystřihnout z kartonu čtvereček , doprostředka vykutat díru a nasadit to na kamerku.
Ty pitomé LED diody mi šíleně svítily do ksichtu!
Celé by se to mohlo nazvat tak žijeme...