Varovný hlas ze Slovenska

Předseda slovenského parlamentu Richard Sulík veřejně uvažuje o tom, že by se mělo Slovensko vzdát eura a vrátit se ke koruně. Je to samozřejmě velká satisfakce pro naše euroskeptiky v čele s Václavem Klausem. Pro něho to je satisfakce především, protože on dlouhodobě a soustavně a argumentovaně proti společné evropské měně vystupoval, vystupuje a nadále vystupovati bude.

V situaci je těžké se orientovat. Existují náznaky, že nás Německo láká do eurozóny a snaží se vybudovat "ukázněný sever" proti rozmařilému, lehkovážnému a tudíž zadluženému jihu. Podstatné bude také stanovisko Polska, které se díky nepřerušenému ekonomickému vzestupu reálně stává významnou evropskou silou, přičemž jeho síla politická bude nutně následovat. Slovenské argumenty jsou závažné a jsou zahrocené především proti nestejnému metru, jímž se v unii měří. My o nestejném metru víme své, počínaje francouzskému doporučení, že "máme právo mlčet" až poté, kdy se unie nepostavila proti diskriminačnímu opatření Kanady vůči našim občanům.

Je nabíledni, že se nálady veřejnosti posouvají, a to směrem nikoli příznivým myšlence celoevropské spolupráce. Současná finanční krize je velká zatěžkávací zkouška pro evropskou soudržnost. I našimi médii proběhla výstražná výzva britského Economistu před pokusy o demontáž eura. Byla by to rozhodně rána, ze které by se unie těžko vzpamatovávala a kdo ví, zdali by ji přežila.

Jenže, nebyla by to rána z milosti pro společnost, která je ochablá, nevýkonná, prolezlá myšlenkami vedoucí k sebeusmrcení, ať je to ekologismus, politická korektnost, multikulturalismus?

Daně na hazard
daleka ne každý občan sledující skrze média veřejné dění věděl, že se u nás z hazardu neplatí daně. Je to šílené přiznání naprosté prohnilosti a zkorumpovanosti vládní sestavy včetně zákonodárného sboru. Kdo dláždí chodník platí daně, kdežto kdo se živí herními automaty sponsoruje "dobročinnou věc", nejčastěji nějaký svůj vlastní podvodný kšeft, tak tohle opravdu může být možná snad jenom u nás. Pro zdanění hazardu se už vyslovil i ministr financí vlády rozpočtové odpovědnosti, divme se, žasněme, propukněme v jásot!

Opravdu, někdy je kupodivu, že se tihle lidé nestydí vyjít mezi lidi na ulici.
Naštěstí pro jedny i druhé to moc často nedělají. JAK ŽIVOT JDE: A je to
Vždycky se podivuju, když už je po všem. Tak dlouho jsem se odhodlával, tak dlouho odkládal, až nakonec...
Zkrátka, šlo tentokrát o palce na nohou. Ten levý jsem si zhyndroval v Tibetu - nějak se mi smrskla bota nebo vyrostla noha (nebo jsem si blbě koupil boty, to je ta třetí, nejméně pravděpodobná možnost), zkrátka, tlačil mě v botě palec a drobet mi z toho zčernal nehet a teď, po dlouhé době, začal odchlípávat. Nebudu popisovat dál pro případ, že toto čtete při jídle.

Druhý palec byl taky zrasovaný, zarůstal mi nehet do stran, takže... Nebudu pokračovat pro případ, že toto čtete při jídle.

Nakonec jsem se tedy - včera - odhodlal na pedikuru. Ujala se mě trpělivá Vietnamka, asijská to žena, navyklá na mužská šovinistická příkoří. Nezvolala "ó, takhle zrasované hnáty jsem ještě neviděla, tímto odmítám se zabývat, vy dobytku!" Odchlíplý nehet odstranila, zarostlý nehet osvobodila, neomdlela, nevysmála se mi, mnohaměsíční trýzeň skončila a já skotačivě odběhl... vstříc novému otlačení a zmasakrování nehtů v budoucnosti.