 |
Je jedno, kdo k tomu vládu přinutil, zdali pozvednuté obočí Václava Klause anebo demonstrace před Strakovou akademií. Vláda přišla s kompromisním řešením, kdy má nižší sazba daně být 14% a od ledna přespříštího roku by měla být daň sjednocená na 17,5%. Samozřejmě, to je jednodušší část nového návrhu. To složitější jsou rozmanité další úvahy a kompenzace a přesuny, právě to, co činí z našeho daňového systému nepřehlednou džungli.
V čistě obecné rovině je třeba změnu vládního postoje uvítat. Nevole byla široce založená, emotivní i odborně založená aj tedy správné a zdravé, že vláda změnila svůj koncept. To je dobrá zpráva. Teď ta horší: s perspektivou zajištění ve stáří lidí, kteří zestárnou v roce 2040, 2050 a později to nemění vůbec nic. Problém totiž je v tom, že je to neřešitelné reformou, nýbrž vztahem lidí k vlastní budoucnosti, samozřejmě v závislosti s postojem státu. Občan má plné právo nevěřit vládě nos mezi očima. Státní aparát je nejhůř fungující struktura v této zemi. Každý veřejný záchodek je efektivnější a k občanovi vstřícnější a v poměru cena – výkon výhodnější, než kterákoli instituce v gesci státu. Tvrdou ruku dokáže uplatnit vůči občanovi, nikoli vůči jiné instituci ať soukromé nebo veřejné. Ty vybájené soukromé fondy spravující po desítky let peníze příštích penzistů, to je panna uprostřed bordelu. Byly státy, například Maďarsko, které z moci úřední donutily občany svoje prostředky vložit do chřtánu těchto institucí. V případě Maďarska následovalo znárodnění. Nebýt to tak vážná věc, bylo by to k smíchu. Stát je absolutně nedůvěryhodný partner a nelze mu věřit vůbec nic. Stabilitu měny nezajistí, jako nezajistí nic. Je to parazitní organizace, bez níž se bohužel nelze obejít. Co s tím?
Občan samozřejmě musí myslet na zadní kolečka a připravovat se na stáří, což rozumný člověk dělá už teď bez státní intervence. A musí doufat, že – než dojde ke hrobu – ten nedůvěryhodný podnik jménem stát si neklekne. Za dobu mého života se to stalo – podle toho, jak se to vezme – třikrát až čtyřikrát, starší občané zažili i víc kotrmelců.
Horlivá Francie
Francie jako první stát uznala povstaleckou vládu v Libyi. A co když to Kaddáfí ustojí? A kdo to je, ta nová vláda v Lybii? Nevíme o ní mnoho, leda to, že by bylo dobré bombardovat jejího protivníka dle náhledu Václava Havla.
Kalouskova aféra
Je to pitomost. Nahlíženo ze všech stran.
|
Už čtvrtým rokem pokračuji na projektu Verne pro 21 století. Nakladatelství Albatros vydává Vernovy romány (19. století) s ilustracemi Zdeňka Buriana (20. století) v mém převyprávění z 21. století. Nedávno vyšly Dva roky prázdnin coby šestý svazek řady a dnes tedy nesu do nakladatelství rukopis románu Zemí šelem.
Hlavní technickou atrakcí je zde umělý slon poháněný parním strojem. Pokud jste knihu nečetli, pak dodám, že nejde snad o nějakého slona na kolečkách. Ne, je to kráčející plechové zvíře s komínem v chobotu. V jistém smyslu je to nejfantastičtější Vernův vynález. Letadla létají, ponorky se ponořují, na Měsíc se létalo a kdyby se chtělo, létat by se zase začalo, jen s těmi kráčejícími mechanismy je to ještě slabé. Před časem tu byl v Praze na návštěvě japonský robot Asimo. Byl v Národním muzeu, položil k bustě Karla Čapka kytici, ale odejít naproti přes ulici do Macdonalda by nedokázal. Zato Vernův slon by přešel celý indický kontinent z Kalkaty do Mumbaie, nebýt nepříznivých okolností... ty prozrazovat nebudu, o nich je ten román. Ale polovinu té cesty v pohodě urazil bez jediné poruchy! No a obálka chystané knihy je už také hotova, vypadá takto:
Ale aby bylo zcela jasno. V originálním románu se tygři masivně střílejí, kapitán Hod se svým sluhou Foxem tu soupeří, kdo dřív odpráskne 50 tygrů! Tak to ne. Já vraždění zvířat pro záíbavu absolutně odmítám, i v knize. Tenhle tu kuli dostal, když už to Mistr Burian namaloval. Ale bylo to v sebeobraně!