Fa a antifa
Je to kupodivu, jaké emoce vzbuzují události víc než pětašedesát let staré. Na louce Budínka u Dobronína někdo zničil kříž vztyčený na místě hromadného hrobu Němců zmasakrovaných revolučními gardami krátce po válce. Krátce před tím než došlo ke zhanobení kříže někdo něj nalepil nápis "Vemte si zbytky těch fašounů do Německa a nezasviňujte s nima český hřbitov".

Na té debatě o tématu, pokud se to dá debatou nazvat, je pozoruhodná jakási názorová extrémizace. Jakoby jedno stanovisko bylo: kdo odsuzuje poválečné masakry, je nacista a kolaborant. A druhé stanovisko: Češi jsou hnusná pakáž, která začala vraždit, jakmile k tomu dostala příležitost.

Pravda není uprostřed. Pravda je jinde. Jakmile se společnost uvede z rovnováhy, jakmile je v nenormálním stavu, nevrátí se do normálu hned, jakmile pominou důvody původní abnormality - a nelze pochybovat, že primárním důvodem byli nacisté sami. Z tohoto hlediska prapůvodní viníci poválečných masakrů jsou bezesporu nacisté. To ale neznamená, že bychom neměli vážně zkoumat ty události, pojmenovávat je, analyzovat a přemýšlet o nich. A mrtví jsou prostě mrtví a zasluhují klid. Odpustit nacismu nelze. Ovšem když budeme mít pěnu u úst a ztratíme schopnost klidného úsudku, zůstaneme ve vleku nacismu.
Nedělejme to.

Elektřina bude dražší
To se rýsuje zcela jasně. Tragédie ve Fukušimě značně znesnadní, pokud neznemožní pokračování jaderné energetiky v Evropě. Některé země, jako Francie, budou bezpochyby vzdorovat silně, jiné málo, jako tradičně to bude Česko. Padl totiž podstatný argument obhájců jaderné energetiky, že totiž má smysl dělat opatření proti předpokládatelným hrozbám.
To udělali Japonci taky. Na základě dlouhodobých zkušeností byli přesvědčeni, že tsunami nepřesáhne výšku šesti a půl metru. No a ta fatální měla výšku sedmi a půl metru. O tom se diskutovat nedá.

Zaplatíme to dražší energií a pravděpodobně prolomením těžebních limitů, čili další ekologickou katastrofou na severu Čech.
Pokud to, co se stalo v Japonsku a děje v arabském světě, povede k rozvoji skutečně nových zdrojů energie, pak se tu dá mluvit - paradoxně - o pozitivních vlivech.
Pokrok se velmi často rodí z krizí.

JAK ŽIVOT JDE: Kultivujeme
Existuje stro, který se jmenuje kultivátor. Máme to doma a strávil jsem dva dny kultivací našeho trávníku. Trávník teď vypadá... no, jak to říct slušně?
Velmi nekultivovaně.
Ten kultivátor vypadá jako sekačka. Jenže uvnitř není rotační nůž, který by se točil vodorovně. Jsou tam takové dráty, trochu něco jako komunická štětka, a točí se to kolem vodorovné osy, takže to z trávníku rve suchou trávu, dělá to do půdy čárky a tím vším ji provzdušňuje.
Vyrval jsem vélikánskou hromadu trávy, převážně suché. Přirozeně že hned začalo pršet, takže je to teď mokrá suchá tráva.
Ale nezlomný je můj optimismus v této věci. A není to tak, že optimista je pesimista bez informací. Už jsme na zahradě kultivátorovali loni a předloni a je to tak vždycky - trávník vypadá nejdřív nekultivovaně a pak řekne ách a vzpamatuje se a zazelená se.
Zatím ovšem vypadá jako bažina naplacato.