Do závodů o nejvydatnější kálení do vlastního hnízda nezapomněl stáhnout kaťata ani Mirek Topolánek. Napadl Nečase za to, že slepil vládu s Bártovým spolkem. Jistě měl pravdu, když prohlásil, že hodnota VV pro koalici není ani nulová,že je záporná. Ovšem neřekl druhou stránku pravdy. Že reálné alternativy slepení trapné koalice jsou jenom dvě - předčasné volby, ve kterých by voliči celou slavnou dvacetiletou ODS roznesli na kopytech, anebo velká koalice s ČSSD. Ale na tu nejsou u nás podmínky. Jelikož v zákulisí obě strany čile spolupracují na sycení potřeb svých četných klientů, navenek musí předstírat principiální nenávistnou nesmiřitelnost. Takže ani tudy cesta nevede. Nezbývá než planý radikalismus, kasání trika a ukazování nafukovacích svalů. Inu, prázdný Topol co bychom od něho mohli chtít.
Odboráři a tripartita
Odbory předvedli zase jiný druh nestydatosti. Ať se na Nečasovu vládu díváme jakkoli, není úlohou odborů hodnotit mravní oprávnění k reformám nebo neoprávnění k reformám. Ať je vláda jakákoli je nezpochybnitelně legitimní, parlament, ať je jakýkoli, je také legitimní a reformy jsou věcí zákonodárců a vlády. Odbory jsou pochopitelně přizváni k řešení otázek společného zájmu. Čekají se od nich požadavky a návrhy. Hodnocení morálního oprávnění jim nepřísluší. Leda že už se připravují na přerod do Revolučního odborového hnutí ROH jako přílepku rudé politiky sociální demagogie a nereálných slibů.
Byli jsme toho dne v chrámovém komplexu Angkor Wat, to je ten nejslavnější ze všech templů celé té angkorské oblasti. Je obehnaný vodním příkopem, přejdete přes mostek, tam musíte ukázat vstupenku, a ocitnete se v čemsi opravdu hodně rozsáhlém, rozlohu to má jistě čtvereční kilometr, možná větší. No a tam jsme fotili, tu se stativem, tu bez něho a najednou, stačilo se otočit, stativ byl fuč.
Tak je to vždycky, když o něco přijdete – je to znenadání, nikde nikdo, máte pocit neskutečna. On se musel vypařit... Ale ne, někdo ho prostě čajznul.
No a teď přijde ke slovu ten most přes vodní příkop. Oni na tom mostě vartují štiplístkové, ale taky policajti. Vrátili jsme se tedy k tomu check pointu. Pan nejvyšší policajt projevil zájem, takže jsme podali vysvětlení jak ten stativ vypadal, i kde jsme ho viděli naposledy. Na jeho tváři byla patrna soucitná účast. No a pak jsme vyslovili to kouzelné slůvko. Kdepak, nezní please, zní reward, tedy odměna. Dvacet dolarů, to je tady něco! Takže jak jsme panu policajtovi do notýsku malovali náčrt, kde asi jsme o stativ přišli, napsal jsem pod ten plánek REWARD 20 USD.
Výraz účasti se proměnil v grimasu soustředěné aktivity. Najednou začaly pípat vysílačky. Prý abychom si šli sednout tamhle pod strom... a po patnácti minutách se k nám ubírala deputace podobná průvodu tří králů směřujících do Betléma. Vpředu hlavní policajt, po stranách policajti menšího významu, za nimi štiplístkové. Hlavní policajt nesl stativ. Obdržel dvacku, ale pořád se tvářil velmi úředně a důležitě. Jeden jeho fámulus fotograficky dokumentoval stativ i nás, zřejmě připravoval podklady k návrhu na udělení nejvyššího policejního vyznamenání Zlatý orel. Do notýsku si zapsali naše jména – a jak tak zapisovali, zahlédl jsem stránku, do které zakreslili plánek místa činu.
Byla neúplná. Nějak došlo k tomu, že při tom pátrání asi někde o něco zachytili, takže z listu papíru se utrhlo to napísání REWARD 20 USD....
No a nádavkem tu máte jednu fotku z Angkor Wat, fotil jsme ji ze stativu.