 |
Potíž je v tomhle. Představte si, že by přišlo sto tisíc lidí na fotbal a začalo to a rozhodčí by písk a místo Benfica Lisabon proti Masnchester United by nastoupila SK Nudle proti Kudle. Neřvali byste vzteky? No a takhle nějak vypadá naše politická scéna.
Někdo by měl vysvětlit firmě Bárta a spol, že když už lidi naletěli na reklamní figuru Radka Johna, vyhozeného z televize pro podezření z korupčního jednání, neznamená to, že Johnovi patří kus státu. A že když ho po televizi vyhodili pro totální selhání také z ministerstva vnitra a vymysleli mu trafiku, může si do ní natahat kamarády, protože je jeho. Není jeho. Je to trafika pro něho, a po nějakou blíže nepředvídatelnou dobu v ní bude trpěn a pak vyletí se šlápotou na zadní části kalhot.
O nic chytřejší hru nepředvádí premiér Nečas. Jeho útok na Ústavní soud věru není šťastný. Může si o této instituci myslet co chce, ale je to zásadní pilíř ústavního řádu a trapné výroky v médiích se od něho odrážejí a pleskají zpátky do tváře plivačově, ať je to prezident nebo premiér. Dopusťte zrušení Ústavního soudu a hned shánějte místo, kam emigrovat. Ti syčáci si to u rozeberou.
Vojáci bez metru
Likvidační ládinovská akce dostala lidskou dimenzi, doslova. Najednou se zjistilo, že není čím měřit zabitého lotra, není metr. Takže si vedle něho lehl maník a dělal měřítko.
To je historická realita. I ty nejdůstojnější momenty lidských dějin se skládají z řady srandovních lidsky nedostatečných momentů. Smát se můžeme, ale zároveň je dobře si uvědomit, že to bylo lidské dílo, že na place byli mladí kluci uprostřed atomové mocnosti, která evidentně toho padoucha deset let ukrývala, a že ti kluci jednali tak dobře, jak uměli a holt někdo z nich zapomněl na metr.
Hlavně že nezapomněl zásobník.
Jen ten jásot není namístě. I smrt padouchova zaslouží důstojné přijetí.
|
Zničené Krušné hory? To už neplatí! Nádherná krajina, po čtyřiceti letech lesnického úsilí je svěží, zelená, navíc přátelská k turistům... holt až na tu GPS, ale za to krajina nemůže. Ta krásná krajina, nejdřív člověkem zničená, poté obnovená.
Klasika, ani asi nemusím rozvíjet: zadal jsem si do GPS souřadnice, jedu, jedu, GPS (říkám jí Adéla) hlásí, že mám 3 minuty do cíle a najednou oops, silnice se mění v lesní cestu a ta je horší a horší. Chvilku se pokouším přesvědčit sebe a auto, že subaru je stvořené pro rallye a je to tak trochu teréňák, ale pak mi došlo: jedeš DO HOTELU a tam asi pivo nevozej hummerem a kdyby ano, tak kunčofti nemají VŠICHNI hummera! Takže jsem se vrátil do poslední vesnice, kterou jsem projížděl. Tam seděli dva chlapíci před konzumem a náramně se bavili.
„Gépées?“
„Jo.“
„Tak to musíte zpátky do Jirkova a pak...“
Byla to cesta na dalších 30 minut, ta Adéla mě vedla nejrychlejší cestou, pokud ovšem by to wádí nebylo wádí ale silnice!
V tom hotelu byl fotografický seminář, jak jinak, co bych tam dělal, kdyby to nebyl foto seminář, a TOTÉŽ se stalo i kolegovi, se kterým jsem pak spal na pokoji. Na správnou cestu ho taky poslali ti pobavení pánové před konzumem.
Jestlipak si to oni u té Adély nezařídili, aby měli čemu se smát! No a takhle to tam vypadalo ráno:
