Jak to s námi je
Žijeme ve státě, kdy odborovému bossovi nestojí za to vzít telefon ministerskému předsedovi a kde prezident republiky odvolá oslavu svých sedmdesátin, protože se obává o bezpečnost svých hostů. Podppora vládě se odhaduje na deset procent a její osud závisí na tom, co zase napadne nějakého pana Bártu, o kterém málo kdo z nás před dvěma lety slyšel. A zase, ten Bárta by se nikdy nedostal tak blízko ke kormidlu, kdyby nebylo tak zásadního zklamání a lidé nevložili naděje do mediálního pitvory podporovaného penězi roznášenými v igelitovém pytlíku. Váda zvýšila daně a snaží se ujistit obyvatelstvo, že zajištěné stáří bude opřeno o bedra správců jakýchsi fondů, jimž lidé více méně dobrovolně svěří peníze. Ale pozor, tento povzdech se zdaleka netýká jen současné vládní sestavy. Pořád mějme na paměti, že ono halasné antagonistické klání je tu jenom hra na oko. V Praze se obě strany dělí o pašalíky zcela otevřeně a v takzvané vysoké politice (to je ale ironický název) se podporují skrytě. Kdyby jedněm i druhým opravdu šlo o prosperitu země, musel by například být už dávno schválen zákon o státní službě. Tedy zákon, který profesionalizuje státní aparát a omezuje vysávání státních peněz do kapes partají a jim spřízněných parazitů. Odhaduje se, že ze 600 investovaných miliard se takto ztratí 100 miliard, hovoří se i o 120 miliardách, to pak by bylo plných dvacet procent. Žádná mafie, žádná Cosa Nostra toho tolik nenakrade, jako tento Moloch. Odpovědnost mají oba, jak vláda tak takzvaná opozice. No a ta zákon o státní službě bude bojkotovat, jak jen to půjde
No a ta stávka? I ta je jen symptom společenského rozkladu. Smysl nemá žádný, protože nemůže dosáhnout vytčeného cíle, tedy odvolání „reforem“ a odstoupení vlády. Vláda hru na reformu neodvolá a neodstoupí. Proč tedy ta stávka je? Protože pan Sobotka chce přesvědčit své stoupence, že je tvrdý a nesmlouvavý a neváhá vypustit Krakena.
Jsme gubernie
Na pozadí toho všeho se v tichosti odtroubila i ta možnost, že u nás bude společné středisko včasné výstrahy. Hlavní důvod, Rusové ho tady nechtěli mít a jejich přímí i nepřímí pomahači to prosadili. Ve dvacátém století jsme pod přímou vojenskou okupací strávili sedmadvacet let, tedy víc než čtvrtinu století. Ani to nás nepoučilo. No a po dvaceti letech komunisté hřímají v parlamentu o placených vrazích v nájmu imperialistů.
JAK ŽIVOT JDE: Čelíme stávce
No ano, asi jako každý druhý nebo možná každý první Pražák a Brňan atd. Čelíme důsledkům stávky. Ljuba hraje ve Švandově divadle, připravují na pondělí premiéru Vieweghova Románu pro ženy, v neděli mají generálku a zkoušejí jak zběsilí už dva měsíce. Takže musí být v divadle v půl desáté. Co s autem? Jak se tam procpe? Kam ho postaví? Policajti vzkázali , že nikoho šanovat nebudou jsem jenom zvědav, jestli budou statečně kasírovat autobusy stávkujících odborářů, kampak asi zaparkují ty autobusy?
Zkrátka a dobře, pojedeme na motorce.
Ljuba není motorkový typ a za těch přes osm let, co jsme spolu, jsem ji vezl, ať přeženu, pětkrát a vždycky jen kousek. Ze Zvole nikdy! Bude to premiéra. Mám to vymyšlené, aby bylo co nejmíň zatáček a naklánění a brzdění a akcelerování. No a pak někde přečkám a povezu ji ze Švanďáku do Hostivaře, kde točí Ulici.
To je plán. Jak to dopadlo, poreferuji.
Ve skrytu duše si myslím, že se vůbec nic dít nebude. Tak to bývá, když se něčeho obáváte, nestane se to a ďábel na vás vystrčí svoji červenou prdel odjinud.