Případ vyvolává debatu také kolem institutu poslanecké imunity. Argumenty pro i proti jsou stejně závažné a paradoxně by mohl Bártův případ podpořit jednu i druhou stranu. Ta jedna tvrdí, že imunita ve věcech trestních je přežitek, ale naopak druhá strana poukazuje na to, že se vykonstruovaná obvinění mohou stát nástrojem podpásového politického boje. Buď jak buď, na veřejnost jistě nepůsobí dobře, že Vít Bárta jen tak může půjčovat kamarádům statisícové obnosy. To není padesátikoruna na pivo, kterou si půjčíme od kamaráda, když si zapomeneme peněženku doma. Ovšem to je námitka jaksi ze strany selského rozumu a ten musí jít v politickém boji stranou. Tedy jakýkoli rozum, nejen ten selský.
Kde je dno?
Na historické minimum se propadala důvěra občanů ve vládu a poslaneckou sněmovnu. Šestnáctiprocentní důvěra vládě, to je opravdu na pováženou. Ovšem ještě víc na pováženou je vzestup důvěry v odbory a ústavní soud. Naznačuje to totiž na nedůvěru v principy standardní parlamentní demokracie. Z ústavního soudu se prakticky stala třetí komora parlamentu a odbory na sebe berou politická zadání. Lidé zapomínají, že nedůvěra v parlamentní instituce, i ty sebe mizernější, vedou vždycky k něčemu daleko horšímu.
Prošli jsme pěšinou na širší nezpevněnou silnici, spojující Zvoli s Březovou. Jsou na ní výmoly, po nedávném dešti plné vody. V jedné takové louži bojovali o život dva svatojánci. Vytáhli jsme je a položili na suché místo, aby se vzpamatovali a mohli pokračovat ve psaní zpráv určených nepřítomnému čtenáři.
Jakpak se asi svatojánek dostane do louže? Letí, kouká a vidí pod sebou světýlko. To je ale sympatické světýlko, pomyslí si. Opravdu, takhle krásně dovedu svítit jenom já. Kdopak to asi je? Musí to být sympatický svatojánek, musím se s ním skamarádit.
Snese se k němu a je v louži, protože obdivoval odraz sama sebe.
To se stává nejen svatojánkům.