 |
Německý prezident není evropská, natož pak světová politická hvězda a v německém politickém systému ho bezesporu zastiňuje kancléř. Takže se dalo čekat, že Christian Wulff podepíše zákon o energetickém harakiri, které zahájila kancléřka Merkelová, aby se zalíbila lidem vyděšeným havárií jaderné elektrárny Fukušima. Kdyby se měly lineárně splnit všechny momentální předpovědi, bylo by třeba ten podpis opravdu hodnotit jako sebevražedný akt. Málokdy je tak zásadní rozhodnutí učiněno v takovém spěchu a tak pod tlakem emocí a za absence racionální argumentace, jako likvidace jaderné energetiky v Německu. Ochromení německé energetiky má samozřejmě vliv na celou Evropu a velmi silně i na naši situaci. Jsme na hraně závislosti na Rusku, které nás může energetickou zbraní kdykoli vydírat už teď a taky to dělá. Že naši zemi částečně kontroluje dokázalo svým sabotováním upevnění vojenské alianční spolupráce v kauze „radaru v Brdech“. To vše se zhorší, jakmile se brutálně zvednou ceny energií po likvidaci jaderné energetiky v Německu.
Podle zákonných předpokladů by k tomu mělo dojít do roku 2022. Naděje umírá poslední a proto doufejme, že pod tlakem skutečně ultimativní hrozby dojde k dnes nepředvídatelným technologickým inovacím. Je to samozřejmě stéblo pro tonoucího, tahle naděje. Přelomovou inovací by bylo efektivní skladování elektřiny, které by samozřejmě změnilo pozici takzvaných alternativních zdrojů, jako jsou větrníky a fotovoltaika. Ano, pak by tyto zdroje měly zásadní smysl. Zatím je to chiméra bez ekonomického opodstatnění, které nás všechny doslova ohrožuje a ta hrozba je ode dnešního podpisu německého prezidenta ještě vážnější.
<
|
Pro první půlden pobytu v naší domácnosti se pro naši novou fenečku Noru ujal krycí název Bluma. Jako alternativu bychom mohli volit jméno Pecka, kdyby to byl pejsek, tak Pecivál. Bluma ležela ve své bedýnce na pelíšku a jen občas koukala ven – bez valného zájmu.
Někdy v jedenáct dopoledne do Blumy vjeli čerti a na pekelných ohních spálili všechno blumovství, takže po Blumě není ani stopy. Začalo to demolicí polštáře. Z bedýnky se ozývaly rány a pohled zvenčí naznačoval, že se uvnitř pere pět psů. Následoval výlet na zahradu. Pravda, do rozlohy Průhonického parku má naše zahrada daleko, pro Noru je zatím až příliš veliká. Objevuje ji statečně a postupně rozšiřuje poloměry zkoumání.
Inu, není to žádná Bluma.
Pod dohledem filosofa
No a tady je záznam prvního probíhání po zahradě.