Stačí si představit, co by se stalo, kdyby Němci nepřijali obyvatelstvo vyhnané z Československa, Polska, Dánska a dalších zemí, kdyby vyhnance zavřelo do lágrů, a kdyby trvalo na obnově hranic z roku 1938. Příklad kulhá v tom bodě, že zde nejde o obnovu hranic, ale vymazání státu z mapy, se všemi důsledky. Z celé někdejší historické Palestiny by mohla být zahrada středního Východu a oáza prosperity, nebýt antisemitské bigotnosti a náboženského fanatismu.
Otázka tedy nestojí, zdali Palestina ano či ne. Samozřejmě ano, když mohla vzniknout Makedonie, proč by ne Palestina? Jde ale o normy soužití se sousedy a palestinské normy jsou zatížené raketami. Bohužel, postoje vůči „palestinskému problému“ se štěpí podle pravo – levé osy. Je to samozřejmě nesmyslné, vždyť v izraelském veřejném životě je víc levicových prvků, než bylo u nás za dob vlády jednostrany, kdežto arabské státy jsou vesměs temné diktatury – jedna se právě hroutí a lze předvídat, že ji nahradí druhá, pravděpodobně ještě horší. Ale ne všechno na politické scéně je logické a „levicová podpora palestinské věci“ je převážně odvozena z premisy, že co podporují Američané, je špatné.
Nad tím vším se můžeme pozastavovat, ale funguje to tak už po desítky let a těžko se to změní. Doufám, že se nezmění aspoň ten naznačovaný český postoj v této věci.
Po schodech nahoru jí to šlo hned. Umí to dvěma styly, hopkováním snožmo anebo opatrným kráčením. Dolů se bála. Ljuba ji naučila chodit ze schodů tak, že ji nejdřív posadila na třetí schod odzdola. Pak na čtvrtý, na pátý. No a dnes umí Nora sejít schody celé.
Pořád ještě to bere jako velmi nebezpečný podnik a nezdá se, že by chůzi ze schodů milovala. Ale i tak je to velké zjednodušení denního provozu. Před tím, jakmile někdo z nás zapomněl zahranit schody ohrádkou, šup a byla nahoře a kvílela, že chce dolů. Tohle tedy odpadlo.
Výhoda. Taky nevýhoda, ubyla jedna drobná roztomilá obtíž, a drobné roztomilé obtíže, to je jeden z motivů, proč je dobře mít kolem sebe pejska.
Schody nemiluji, ale zvládnu je!