 |
Paroubek se vrací, avšak nikoli do první ligy, nýbrž do krajského přeboru. Národní socialisté (pamatujete? To bejvávalo!) vyhodili dosavadního svého předsedu Karla Janka, aby mohli mít to potěšení Jiřího Paroubka za spojence. Má vzniknout projekt Národní socialisté – Levice 21. století a tento projekt počítá s integrací národních socialistů.
Celá věc má svoji logiku. Je absurdní, to jistě, ale to byla TOP 09 taky. Zrovnatak projekt Věcí veřejných vypadal zprvu směšně. Kdo ze soudných lidí se nesmál, když viděl billboard, kde transparentní politiku sliboval televizní moderátor Radek John, vyhozený z Novy kvůli podezřelým kšeftům! No a Věci veřejné jsou v parlamentu, zrovna tak lidé z TOP 09 obsadili některé ze zlatonosných křesel, a to je to, oč tu běží.
Občanští demokraté a Sociální demokracie zůstávají veličinami v české stáji, ale jsou to slábnoucí, ne-li zcela mrtvé mrchy a to je příležitost pro čilé šakaly trhat maso. Proto se TOP 09 a Véčkaři dostali do parlamentu. Jak to bude dál? Mediálně silný jedinec může strhnout významné procento voličů a to je ta karta, na které sázejí lidé za projektem Levice 21. století. Zatímco liberálům trhají kousíčky z těla pravicově nacionalistické strany, levici ubírají síly uskupení kolem Zemana a teď i Paroubka. Ztráta důvěry voličů se platí těžce a Jiří Paroubek toho může využít.
Má ovšem proti sobě zaujatost tisku a to je velká koule na noze. Zatímco v případě Miroslava Kalouska a Karla Schwarzenberga platilo heslo „zavři oči a chval“, v případě Jiřího Paroubka platí heslo s opačným znaménkem „koukej, kde nastavíš nohu“. Jiná věc je, že není třeba se koukat moc bystře při hledání kamenů ke kamenování. Vyhazov Karla Janka z předsednického křesla brkounů, to je příklad drsného politického humoru Česka 21. století. Takže projekt Levice 21. století startuje rovnou z bláta.
|
Za počasí rozhodně ne ideálního jsme v neděli odehráli další kolo hry Kellyho výpravy. Slavný mág magistr Kelly zápasí se zlým jakož i zrádným pomocníkem Krobotem. Pomáhá mu sedmičlenná družina ve složení Matýsek a kačenka, Dodo, Michalka a Adélka a Táda a Fína, beru to geograficky, od Oleška po Břežany. Zápas trval několik hodin, byl krutý, avšak vítězný, démoni poraženi a Kelly odměnil bojovníky hostinou.
„Holky,“ oslovila lednička své kamarády myčku a sporák, „oni do mě strčili buřty!“
„Jak, buřty...“ nechápal sporák. „Něco jako vegetariánské biobuřty?“
„Ne! Uzené maso. Prostě – buřtovaté buřty.“
„To mě podržte,“ děsila se myčka. „Doufám, že je budou jíst z papíru a nenakrájí si je na talíř. Přece nebudu mýt nádobí po nějakých buřtech.“
„Hlavně aby je jedli studené,“ mínil sporák. „Přece nebudu péct buřty!“
„Vám se to žvaní! Vám se nic neděje! Jenže já už ty buřty v sobě MÁM!“
„Snad to nemysleli vážně. Třeba to paní přinesla jako dekoraci do divadla. Nebo to bude pán fotit. Nebo je to pro Noru,“ těšil ledničku sporák.
„Nevím,“ pravila smutně lednička. „Jen jedno vím. Svět už nikdy nebude, jako býval.“
K tomu dodám, že se buřty už nikdy nebudou opakovat. Navíc, jsou to kvalitní buřty bez těch ohavných cihel špeku.
A ještě navíc – vyčaroval je magistr Kelly.