Stejně je to ale divné. Jak to, že si to bývalá paní Kocourková nechala líbit? Nemusela mít detailní znalosti o finanční situaci svého muže, nicméně šestnáct milionů, to je docela slušná částka. Navíc, jakmile je ve vzduchu rozvod, manželky větřívají a jejich čich na barvivo jímž se tisknou bankovky je dobře vyvinutý.
Nicméně fakt, že se Martin Kocourek odporoučel den poté, co se k odklonění přiznal, to je na naše poměry něco zcela neobvyklého. Stalo se poprvé, že se politické struktury nezachovaly po vzoru mafiánských rodin, jak tomu bylo v případě Stanislava Grosse anebo Michala Krause. To je správné a vítané a kéž by tomu bylo tak napořád.
Což konstatujme a ptejme se: jak to tedy bylo s těmi šestnácti miliony doopravdy? Důvěra ve věrohodnost vlády vzroste, teprve když bude tato otázka věrohodně zodpovězena.
Jde se podívat, jestli jsem v posteli. Její pelech je na odvrácené straně, tedy na straně postele obývané Ljubou. Když mě na mé půlce najde, spokojeně odejde, s vrzáním ulehne a spí dá. Nevím, z čeho vzešla ta pochyba, zda pravidelně spávám na své půlce postele. Nebudu to rozebírat, ale věru se nestalo, že bych tam nebyl. Zjeví se a zmizí jako Bílá paní.
Druhá varianta, a ta nastala dnes, znamená výzvu. Miska s pitím je prázdná a já jsem bez dekretu jmenován zřízencem vody, dejme tomu vodníkem. Hrnečkem doplním misku, Nora se napije a s vrtáním jde spát.
No a třetí možnost, ta je pro oba nejnáročnější. Chce se jí čurat, takže mě vzbudí a jdeme vykonat to, co vykonati třeba. Však se taky rád svezu s sebou.
Rituálem se stal i norský fotbal, jak už jsem tady o něm psal a chystám se ho zachytit obrazově i slovně – vypracovat pravidla. Ale to je mnohem složitější úkol, než jakým je zápis Nořina nočního rituálu. Zatím tedy fotku:
Jednou rukou držet míč a druhou fotit, nesnadná to práce!