Pražský kotrmelec vrcholí
Hlavní aktéři ostudného povolebního zvratu v Praze vyletěli, sociální demokrat Hulínský a občanský demokrat Šťastný. To že se to stalo v jediný den je podivuhodné a dotvrzuje to podezření, že partajní dělení byla jen zástěrka pro oko a že ve skutečnosti jde o jednu jedinou partu. Pokud ovšem je tomu skutečně tak, pak je obrovsky ironické prohlášení pana Šťastného z ODS, že se nyní hodlá věnovat jen celostátní politice. Asi by se neměl věnovat vůbec žádné politice, ale jak to s ním dopadne ukáží nejbližší dny.
Není to regionální záležitost. Co naplat, pražská lokální politika úzce souvisí s celostátní politikou. Šťastný a Hulínský, ať právem nebo neprávem, se stali symboly toho, co občany na veřejném životě trápí. Klientelistické propojení ekonomických mafií na úřední rozdělovače státních peněz není zdaleka jen pražská specialita. Paradoxně je postavena na demokratických principech a zásadách právního státu. Platí presumpce neviny a kdo není soudně ocejchován, je nevinný. Takže řádně zvolení činovníci jsou nesesaditelní, dokud jim soud nedokáže vinu. Příklad politika s doslova otřesnou pověstí je sociální demokrat Karel Březina: soud ho nedávno osvobodil a Březina pluje veleně dál. Pokud tedy budeme pokládat Šťastného a Hulínského za zosobněné symboly neslušnosti politiky, jeto naopak veliké vítězství slušnosti v politice, že se podařilo je odsunout na vedlejší kolej. Sociální demokraté v tomto procesu ztrácejí body, protože tu očividně nemají iniciativu. Tu drží primátor Svoboda, Petr Nečas a TOP 09. Když se podíváme na webovou stránku ČSSD, o událostech v Praze ani slůvka. Naopak na stránce ODS spaříme vysmátého Petra Nečase, který oceňuje působení Borise Šťastného v čele pražské organizace ODS. Je tam i vyfocený, do půl pasu. Na záběru není vidět Štastný na zemi, s Nečasovou polobotkou v úsměvu.
|
PSÍ PŘÍHODY: Pojďme do aus tralských pohádek
Možná je znáte, ty o chytrých psech. Nora se tam velmi dobře hodí. Když jsme se na ni v létě chystali, četli jsme různé chytré knihy o výchově štěněte. No a tam se psalo, že by štěně za měsíc mělo umět rozeznat názvy sedmi hraček. To Nora umí naprosto suverénně. Má balon (to je kopačák s lany na dvou pólech, herní nástroj „norského fotbalu“, dále míček, krokodýla, uzel, žvíže (nepopsatelná chlupatá věc), klacíček a hadr. Nejen to. Sedím v pracovně a přijde Nora a že si chce hrát.
“Dobře,“ pravím. „Přines krokodýla.“
Začne hledat krokodýla, běží vedle do ložnice, jde se podívat to koupelny.
“Je dole v kuchyni,“ řeknu (pravda, ukážu taky prstem). No a ona běží do kuchyně a za chviulku přiběhne s krokodýlem.
“Jdeme hrát norský fotbal,“ řeknu jí.“Sežeň balón.“
No a ona běží pro balón a hrajeme norský fotbal.
Toho krokodýla se naučila okamžitě, snad napodruhé, nejdéle napotřetí.
S komunikací typu „lehni“ a „zůstaň“ je to, pravda, mnohem horší...
JAK ŽIVOT JDE: Chvála pendolinu
Z Prahy do Ostravy za tři hodiny, jízdenky na e-shopu, tak vychvalují České dráhy svoje Pendolino. A ona je to pravda, je co chválit! Těšil jsem ze, jak tu budu vyprávět žertovné příhody s cestování českým rychlovlakem, a ony žádné nebyly. Připouštím, že naposledy jsem jel ve vlaku, jak jsem psal už včera, v Koreji rychlovlakem 300 km rychlostí. Je tedy fakt, že Pendolino víc drncá, ten povrch kolejí je prostě horší než mají v emi, která byla před 50 lety v troskách. To je snad jediná malá výhrada.
Hlavní nádraží čisté, nikdě žádný vágus, nikde žádný bezdomovec, i před pátou jsou otevřené kavárničky. Pendolino odjelo včas a do Ostravy přijelo včas a zpátky totéž. Měl jsem dokonce snad větší pocit rychlosti než v Koreji, třebaže fakticky byla ta rychlost poloviční, snad to bylo tím drncáním. Vagon se naklání, nedovedu posoudit, zdali to byl ten pendoliňácký efekt, nebo zdali trať bylůa nakloněná, nicméně ten náklon tam byl. Uvnitř to bylo čisté, pohodlné, naprosto nebylo nač si stěžovat.
Problém je jenom s parkováním, na parkovišti před nádražím to přijde na nechutné peníze, v okolí je modrá zóna a metro tak brzy nejezdí – první vlak metra jede hodně naknap, aby se odjezd Pendolina stihnul. Sumárně vzato, jet do Ostravy autem by se vyplatilo, až kdyby se jelo ve třech nebo ve čtyřech, v jednom člověku se to nevyplatí v mém subáči, který má spotřebu 10.5 litru na sto. Cestou z Prahy do Zvole, teď už autem, jsem v rádiu poslouchal hrůzostrašení o zácpách na D1. A to nemrzne!