Bártův spolek si hraje na garanta sociálnosti v koalici zaměřené na rozumné úsporné hospodaření a přitom on sám se chová jako magnát, pro kterého půl milionu znamená asi tolik, jako pro našince pětistovka. Přitom toto neřekl žádný bulvární pisálek, ale před soudem to pronesl Radek John, taktéž figurující na výplatní listině.
Nelze předjímat, zda soud bude Bártovo počínání klasifikovat jako úplatkářství. Je ale nad slunce jasné, že Bárta zacházel s penězi s nonšalancí mafiána z kasína. ČSSD volá po nových volbách. Určitá racionalita v tomto požadavku je. Kdyby voliči tušili, co to je ten spolek zač, výsledek voleb by byl jistě zcela jiný.
Ale na druhou stranu, kdyby lidi tušili, co je Stanislav Gross zač, pak asi by výsledky sociální demokracie ve své době taky byly jiné.
Stručně shrnuto, je na to hemžení smutná podívaná. A taky ošklivá, jako když odklopíte kámen a uvidíte tam ty podivné bytosti. Mimoděk se vtírá otázka, když senátor Miroslav Štětina tolik usiluje o potření komunistické strany coby neústavního tělesa, pokud by soud uznal Bártu vinným, nebylo by od věci zvážit ústavní oprávněnost existence strany vedené jako soukromý podnikl na bázi interní korupce?
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
Norinku jsem načapal v posteli.
Hlasem přísným leč spravedlivým jsem ji vyhnal a tvářila se zkroušeně a na chodbě se hrbila a dávala najevo, že ji to moc mrzí. Takže jsem ji vedl za postel k jejímu pelechu … načež se ukázalo, že pelech na svém místě není. V žáru uklízení se ocitl pod postelí.
Neměla pelech. Iniciativně našla náhradní řešení.
Pelech vyloven, instalován na sluníčko a teď, když je večer, Nora leží na pelechu číslo dvě pod Ljubiným psacím solem.
Pes v posteli, to je vážný přestupek, ale někdy má polehčující okolnosti.