Ona pochmurnost má však širší rozsah. Fiasko Věcí vřejných jistě zasáhlo především ty, kteří tuto stranu volili. Politika, to je nabídka naděje a Věci veřejné inzerovaly naději na novou politiku. Před tím to byli zelení, které vystrčily průzkumy agentur na veřejné mínění na volitelné místo, až to skončilo u Zubové a Jakoubkové. Maximální balík naděje předložili veřejnosti do té doby ctihodní zakladatelé Unie svobody. Dlouho část elektorátu věřila Občanské demokratické alianci. Vše skončilo fiaskem.
Naděje ale má tuhý kořínek. Lidé touží po změně a jejich touha sílí úměrně se zhoršováním politické a hospodářské situace. Zdá se, že takové Řecko zvolna přechází z hospodářského do politického marasmu. A na tamní politické scéně, kterou by sotva koho napadlo sledovat, se objevují obskurní politická seskupení.
Reálná naděje tu je. Naděje, že v zavedených politických demokratických stranách, a ty máme dvě, občanské demokraty a sociální demokraty, konečně nastartují samoočistné procesy. V Praze jeden takový – zdá se – započal a bylo by obrovskou vzpruhou pro náš politický život, aby dospěl k zřetelnému a čitelnému konci. Nicméně, abychom zůstali v realitě, občan by měl mít na paměti, že politici mají minimální možnosti (a zájmy), aby jeho úděl zlepšili, ale potenciálně mají nekonečně prostředků, jak jeho úděl zhoršit. Od roku 1938 s tím mají naši občané bohaté zkušenosti.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
Je to jiná Afrika, než jakou znám z Keni, Tanzánie a JAR. Tam vás traumatizuje vědomí, že jste poutníci z bohatého Severu a že se pohybujete od jedné bubliny evropského standardu k druhé a kolem je bída a nenávist. Že byste se v Keni potulovali po tamním městečku s foťákem přes rameno, sami, a zaskočili na kafe do kavárny, to je naprosto směšná představa. Jistě, udělat to můžete, pokud kavárnu uvidíte, ale je to prostě riziko. VC Namibii žádný takový pocit nemáte. Windhoek je město maličké, výstavné a na něco jako chudinský slum tam nenarazíte. Silnice jsou výtečné. Síť je řídká, perfektně značená. Převážně jsou nezpevněné, takže offroadové auto tu není frajeřinka, ale nutnost, nicméně pořád to jsou silnice a ne ty šílené rozježděné pruhy v krajině, jaké vidíte jinde. Vesnice jsou úhledné, všude vidíte školy. Děti jsou ve školách, neběhají podle silnice za žebrotou.
Je tu dráž než jinde, to znamená, že ceny jsou více méně stejné jako u nás. Jak je možné, že tu funguje to co nefunguje jinde, nevím, buď jak buď, klobouk před Namibií dolů.
Příroda je tu úžasná – samozřejmě především pouštního typu. Na severu jsou savany a lesy – občas tam vidíte slony a žirafy volně v krajině, mimo rezervaci. Sama rezervace Etosha má 20 tisíc kilometrů čtverečních, asi jako Krugerův park v JAR. Má pověst, že je v něm málo zvířat... nesmysl! Naopak, je výtečně spravovovaný a organizovaný. V jeho ose vede silnice a od ní se odbočuje k napajedlům, přirozeným i uměle zřízeným – vodní kola zde pumpují vodu a doplňují zvířatům nádrž. Tady uvidíte prakticky vše čtyřnohé, za čím se do Afriky jezdí. Turistů sem jezdí míň než co jsem viděl v Masai Mara nebo Serengeti, i to je velmi příjemné. Kdybych měl na závěr přidat nějaké to klasicky české zaremcání a kritizování, fakt bych na nic nepřišel ani po dlouhém přemýšlení. Takže skončím jen bezvýhradnou chválou a vyjádřením úcty k lidem, kteří jsou schopni tak úspěšně rozvíjet zemi, která jim rozhodně nenabízí podmínky k bezproblémovému životu.