Tři rozhodnutí v jediný den
To nebývá, aby se to tak sešlo. Nečas prohlásil státní maturity za mrtvý projekt, Nejvyšší správní soud se obrátil proti Rampulovi a sněmovna snížila naši účast v Afghanistanu. Všechny tři rozhodnutí jsou v souladu s většinovým veřejným míněním. To může zavdat podnět k pochybnostem, protože většinové neznamená ještě správné.

Ten první případ je mimořádně groteskní. Státní kasu stál výdaje v miliardovém řádu a benefit nezískal žádný, který by byl vidět. Ostatně žádná školská reforma nepřinesla pozitivní benefit, a netýká se to jen vývoje posledních dvaceti let. Úroveň vzdělání pozvolna klesá. Zřejmě to má širší společenské souvislosti, zejména pak pokles tlaku na základní požadavky kázně a píle. V obecném povědomí úspěch není kladen do příčinné souvislosti s pílí. Ze všeho ve školském systému je na pranýři „biflování“. Co je to biflování? Posměšné označení procesu učení, nic víc, nic míň. Chci-li něco umět, musím se to naučit, tak je to prosté. Pozornost je směřována na metody, jak proces učení zjednodušit a usnadnit, aby nebolel. Což je protimluv, hlava se brání novým podnětům, učení bolí.

Něco jiného je uvolňování kreativity. Ta byla sešněrována už v rakouskouherském školském systému, jak víme z četných svědectví, a pamětníci dosvědčují, že za první republiky to nebylo o mnoho lepší. Systém státních maturit, právě vládou zamáznutý, ovšem neměl s uvolněním kreativity pranic společného. Právě naopak, jak prokázala aféra kolem slohových prací.

Rampulův případ
Je to nejzáhadnější aféra poslední doby. Je pravda, že byl Rampula žába na prameni a bránil vyšetřování politicky citlivých kauz? Nebo je systém tak nastaven, že se kauzy vyšetřit nedají? Je těžké uvěřit, že vše je spojeno jen s jediným člověkem.
Spíš je pravděpodobné, že mafiózní vrstva české politiky dokázala infiltrovat nejen orgány státní moci a zákonodárných sborů, ale dokázala už pozměnit zákony a prováděcí nařízení tak, aby určitý druh kriminality nebyl postižitelný. Ten nejvýnosnější. Ten, který lze provozovat jen prostřednictvím politické moci.
Ale třeba je pan Rampula ten démon, a prokáže se to tak, že teď všechno půjde jak na drátkách.

Účast v Afghanistánu
Našich vojáků bude míň. V souladu s obecným trendem, Západ se z Afghánistánu stahuje. Teprve budoucnost vynese verdikt o porážce nebo vítězství. Pokud se v Afghánistánu udrží funkční vlád, která tamním lidem zajistí slušné živobytí a důstojný občanský život, pak to bude vítězství. Pokud ale západní vojáci vytáhnou paty a vrátí se teokratická islamistická diktatura, pak to bude naopak argument ve prospěch teze: demokracie je produkt, který zrál po staletí a z domoviny ho nelze vyvážet.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz JAK ŽIVOT JDE: Břežany, jak vzdálené jsou
Do Břežan jezdím často, je to městečko ob – sousední, jede se do něho přes Ohrobec a už tam jste. Je to skok. Jsem tam často, mám tam počítačovou učebnu a učím tam Photoshop a když třeba, chodí tam na oběd. Tedy, jezdím tam na oběd. Autem.
Včera jsem se konečně dostal k výměně zimních gum za letní. V Ohrobci je pneuservis, nechal jsem v něm auto, z kufru vytáhl kolo a jel do Břežan na kole.
To byste uvěřili, jak daleko ty Břežany jsou a jaké kopce jsou na cestě – ty tam musel někdo navršit, to jinak není k vysvětlení! A zajímavé je že do Břežan se jede do kopce a z Břežan se taky jede do kopce... A což teprve, kdybych si usmyslel, že Praha je blízko! Musím to někdy zkusit.