Ve výboru o Parkanové
Sázkové kanceláře by mohly brát sázky (možná berou, nevím, nesázím), zdali imunitní výbor doporučí vydat Parkanovou nebo nevydat. Je velmi nešťastné, že se v češtině hovoří o trestním stíhání. To už předjímá trest. Jde přece o vyšetřování, nikoli o potrestání, tím spíš, že není jasné, zdali k nějaké vině vůbec došlo. Kauza však rozpoutána byla a pokud výbor vydání nedoporučí a sněmovna Parkanovou nevydá vyšetřování, pak „zůstane po kauze nepříjemná pachuť,“ jak řekla iHnedu Karolina Peake.

Kauza má i své komické momenty. Kalouskův telefonát, k němuž nejdřív došlo, pak že nedošlo a poslední verze je, že si Kalousek s vyšetřovatelem telefonoval pořád, je sám sobě komický, tedy především ony kotrmelce a veletoče kolem něho. Ovšem korunu komiky nasadil celé věci Kalousek tím, když v pondělí vážným tónem vysvětloval obyvatelstvu, že letouny CASA jsou unikát a tudíž vůbec nelze stanovit, jaká je jejich správná cena. Že zaplacená cena je možná vysoká, ale možná je nízká a nedá se to určit, jelikož to nejde u unikátů určovat. Přirovnal to k vzácnému obrazu, kde také neexistuje správná cena. Toto bylo myšleno jak se zdá nikoli jako komický výstup z komedie typu Plavá bestie, to je vyjádření ministra financí vlády rozpočtové odpovědnosti. Pak ovšem je vysvětleno vše. Armáda nakupuje unikáty nestanovitelné ceny. Bylo by dobře se tedy optat, proč armáda nakupuje unikáty. Vždyť letectvo má každá armáda řádného státu a nápad dopravovat vojáky letadlem asi taky není originální a unikátní. K tomu slouží transportní letadla. Proč tedy se nekoupilo letadlo, proč se kupoval unikát?

Na to ale nepřišla řeč. Proto je kolem toho taková legrace.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz JAK ŽIVOT JDE: Lukostřelba
Naši přátelé Knéblovi jsou lukostřelci. Mají takové ty vychytralé luky se závažíčky a udělátky, na zahradě instalují terč a konají závody v lukostřelbě. Zdráhám se na ty nástroje jen podívat, natož je vzít do ruky. Nicméně, když byla u nás přes víkend Dodo, moje vnučka, napadlo mě, že takový luk je přece jen dobrá zábava a když v neděli po obědě Dodo spala, vypravil jsme se do lesa, abych narubal materiál na luk.

Kdysi jsem toho hodně četl o výrobě luku v Setonově knize Dva divoši. Autor tam psal o „šípovém keři“ a o luku jako takovém je tam dlouhé povídání. Zdá se, že u nás ve Zvoli šípové keře nemáme, buď jak buď, ukázalo se, že si příroa nelibuje v rovných liniích. Co se pružnosti týče, taky jsem čekal lepší výkon.

Naštěstí se ukázalo, že objektivní kvalita je jedna věc a očekávání druhá a že se Dodo spokojí s minimalistickým výkonem. Když pak po návratu Dodo doma hlásila, že „střílela lukem“, vyvolala zděšení a následoval telefonát. Musel jsme ujistit, že v nejbližší době nehrozí nebezpečí, že pejskové Bronx a Berunka budou nalezeni mrtvi s šípem v hrudi. To co by se dalo nazvat lukostřelbou se odehrálo výhradně ve fantazii šestileté holčičky.