 |
Vyšetřování okolností nákupu letadel CASA je skvělá příležitost k leštění ega. Pochopil to nejlépe mediální maskot Radek John, který se vyleštil tak, že by mohl sloužit za maják na Hornově mysu. Mandátový a imunitní výbor poměrem deseti z patnácti doporučil uvolnit Parkanovou z imunity ve prospěch vyšetření případu, jen jeden hlas byl proti, alibističtí poslanci ODS (podobně jako eurokolegové ve věci hanebné ACTA smlouvy) se zdrželi hlasování. Věci došly tak daleko, že jen málokterý poslanec se v ostrém hlasování opováží postavit se proti doporučení výboru. Bušení v prsa ze strany sociálních demokratů je v tomto případě stejně trapné, jako povyk Radka Johna: pokud sněmovna nepustí Parkanovou k vyšetřování, povalíme vládu. Vládu sociální demokraté nepovalí, protože na to nemají hlasy. O Parkanové nerozhoduje vláda, nýbrž sněmovna a sněmovnu povalit nejde. Proč ty řeči? Protože je to příležitost k leštění ega.
Otázka ceny
Letadla EADS CASA C-295 slouží v letectvu třinácti států, včetně letectva českého. Mimo jiné ho koupili Finové, samozřejmě ho používají Španělé. Portugalci za něj údajně zaplatili půlku než my. Jak vypadal polský kontrakt nevíme, místo faktů se leští ego. Konkurentem letadel CASA je americký C-27J Spartan ( Alenia Aeronautica ) . Ten létá například v Austrálii, Itálii a samozřejmě v USA, americké letectvo jich má osm a Národní garda dalších třináct. Spartan je, jak se zdá, papírově lepší, nicméně převaha není drtivá. Proč tedy tolik povyku?
Nervozita panující kolem celého případu – a tu nejlépe odráží mediální ofenzíva Miroslava Kalouska, který svým povykem zabředl do kauzy tak hluboko, že to vypadá, že má z každého prodeje letadla CASA nejmíň deset procent – je vyvolána především obavami, že se provalí celý systém akvizic pro armádu a že se ukáže, jak je možné, že co v civilu stojí korunu stojí v armádě dvě až tři. V armádních zakázkách tomu jistě napomáhá i princip utajení. Pak je možné prohlásit letadlo CASA za unikát, jehož cenu prostě nelze odhadnout a vyhodnotit, protože je tajná. Za situace, kdy nám liberální pravicová vláda opět zvýšila daně je ovšem takový přístup ik hospodaření neudržitelný.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
|
Zase jednou se zatoulali dva pejskové, tentokrát jsme potkali retrívra z vlčandou. Utoulaní ale zjevně šťastní, batolili se uličkami vesnice Černíky, pak běželi po silnici, samozřejmě prostředkem, a vzali to k nám do Zvole. Tam jsme je potkali podruhé, když se kamarádili s retrívrem tady ze sousedství.
Labrador měl jen ušmudlaný tkaný obojek, vlčanda měla cosi na krku a když jsem to prozkoumal, ukázalo se, že má takový ten paralyzér, který dá pejskovi elektrickou ránu. Nic na něm neměla napsané, rozhodně ne telefonní číslo. Přístroj bzučel, baterku tedy měl ještě živou.
Na Ljubě je znát, že se mnou se taky už nějaký ten pátek toulá životem, protože ji hned napadlo, že by bylo dobré, kdyby existovala nějaká webová stránka, na kterou by bylo možné nahlásit výskyt zatoulaného psa a taky oznámit zmizení psa. Technicky si to představit dovedu, jinak nikoli – ale třeba něco takového existuje. Zatoulaných psů jsou jistě denně kvanta a hlavně by to, myslím, naráželo na ten problém, že by lidi ztraceného pejska ze stránky neodhlásili, až by se našel. Ledaže by museli, dejme tomu, co dvě hodiny oznámení obnovit a kdyby to neudělali, systém by oznámení zrušil.
Ale zatímco takto uvažuji, oba ztracenci putují dál a ta fenka doufá, že ona hnusná věc co má za krkem už brzy přestane bzučet. Pak nastane ráj.