V tichosti se odsunula do pozadí kauza církevních restitucí. Zdá se, že je to ještě důležitější téma, než zvýšení DPH. Zde jsme byli svědky pokusu o monumentální majetkový posun, kryty ušlechtilým heslem „co bylo ukradeno, musí být vráceno“ v naději, že si nikdo nevšimne jistých maličkostí. Například že není jasno, co bylo ukradeno a komu bylo tedy co vrátit a jen na okraj komický detail, že mezi příjemci jsou subjekty, které v roce 1948 neexistovaly. Zde se dá říci „pokus se nepovedl“.
Problém ovšem trvá a má mnoho stránek. Ožehavé jsou blokované pozemky. Kdybychom se měli pohybovat na půdě serióznosti, asi by bylo na místě, kdyby stát postupně vracel doposud blokované pozemky oprávněným žadatelům. Pokud by byli vybaveni náležitou dokumentací.
To snad není nic, co by nemělo být žádáno. Pisatel těchto řádků dlouhodobě a zblízka sledoval pokusy někdejšího příbramského mukla, který dožil svobodných časů s cejchem na čele a nedostal ani korunu, protože neměl papíry z lágru, kde rubal osm let uran.
Ale koho by tohle dnes zajímalo? Jde o nápravu křivd, a v zákulisí jsou už zástupy ušlechtilých specialistů, kteří se o nápravu křivdy postarají. Jenom na to momentálně není vhodná doba. Je moc světla.
Ale k tomu podnětu, že by se majetky měly vracet – to bezesporu.
Nejen církvím..
Tu pan doktor uvalil, když po prvním hárání přišla falešná březost a táhla se tři měsíce. I to byl jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli ke kastraci. Hračky bylo třeba schovat, protože nabuzovaly psychické stavy protahující falešnou březost. No a po zákroku důvody padly, takže z ilegality vyšel i milovaný krokodýl, nejoblíbenější hračka naší Nory, původem z Ameriky – přivezli jí ho Vašek Větvička. Pamětníci Pra-Psa vzpomenou na Americké listy, které se svou ženou Janou vedl. O výsledku prohlídky podám zprávu.