 |
Přemysl Sobotka se utkal ve veřejném slovním klání s Milošem Zemanem. Je to součást prezidentské kampaně a pokud se pojede systémem každý s každým, máme se na co těšit. První vystoupení dopadlo dobře. Zeman je zkušený kabaretiér a Sobotka je zkušený politické rétor. Rozdíl je ovšem ve váze obou kandidátů.Miloš Zeman se střídá ve vedení se svým rivalem Janem Fischerem, kdežto Přemysl Sobotka, přes své nesporné kvality, se vleče hluboko v závěsu za svými soupeři. V tomto závěsu má na noze kouli na noze, je na ní napsáno ODS. Neméně hendikepován je i Jiří Dientsbier, jeho neštěstí se jmenuje ČSSD. Obě vůdčí strany, které ze svého středu vyplodily tolik korupčníků a podvodníků, že si svůj štít nadobro poplivaly. V parlamentních volbách lidé volí menší zlo a proto budou volit tu stranu, která je podle jejich soudu poplivaná míň. Kdežto prezidentské volby jim dávají iluzi skutečné volby. Miloš Zeman dostatečně dlouho objímal na Vysočině stromy, pil becherovku a udílel hraběcí rady, dostatečně dlouho na to, aby se zapomnělo, co dělal, dokud byl v praktické politice a jakými lidmi se obklopoval. Voličstvo má kratičkou paměť, něco mezi žížalou a šnekem. Zeman teď vystupuje jako neposkvrněný zachránce čistoty české politiky. Horší grotesku by si nevymyslel ani cirkusový scénárista pro klauna Bimba, to jméno není voleno náhodně.
Takzvaný prezidentský duel je fraška, jako je fraška celá ta prezidentská volba. Kandidát nemůže splnit nic, co by mělo smysl, protože mu ústava značně omezuje pravomoci. Jak Havel, tak Klaus se naučili ohýbat ústavu na práh prasknutí, Klaus to umí líp než jeho předchůdce, protože je skutečný politik. Přesto jeho vliv na českou politiku nevyplývá automaticky jen z titulu úřadu, ale z titulu jeho osobnosti, jeho jasného politického konceptu, z jeho úporné píle. Člověk, který by tohle uměl, se možná už narodil, ale rozhodně není přítomen mezi zástupem rádobykandidátů – ještě nikdo není kandidátem ústavně opravdovým. Proto faktický efekt této debaty je nulový, myšlenkový přínos žádný, vliv na výsledek volby asi podobný.
|
|
Photokina je výstava fotografické techniky, dnes kdy Evropa už nemá prakticky žádný význam se zpečuju napsat že nejvýznamnější na světě. Nicméně význam má a je tu smršť novinek, v naší fotografické komunitě významných, a věru že vás jimi nebudu otravovat.
Jedu taxíkem a taxikář zavádí hovor, co že jako a že co. Tak říkám, že jsem na Photokině.
On na to, že loni taky jezdil na Photokině a že jezdil pro výstaviště a že to bylo rito. Já mu oponoval, že to není možné, aby to bylo loni, protože Photokina je jednou za dva roky.
Dialog nabýval na drsnosti. Taxikáře zjevně dožralo, že se na něho vytahuje blbeček odněkud z východu a já přece jen nechtěl ustoupit, když už jednou, konečně, za tak dlouhou dobu, v dialogu mám pravdu, nestává se mi to často.
Dost možná, že bych nakonec skončil někde v Rýnu. Zastavil u severního vchodu, kde je presscentrum.
“Za rok na shledanou,“ rozloučil jsem se s ním. V soupisu dobrých skutků mám o čárku víc.