Abychom upřesnili: neděje se žádné drama, jde o proceduru, nikoli o politickou aktivitu s fatálními důsledky. Jan Zahradil má naprostou pravdu, když vyzývá ke střízlivosti a oponuje snahám přepisovat historii. Na důsledky války se nedívejme jenom českýma očima. Odsuny se děly i jinde a především, hnulo se německými a polskými hranicemi, celá tato padesátimilionová kontinentální mocnost se posunula na hranici Odra Nisa stará německá města se stala součástí Polska a dokonce i Ruska. A teď, v roce 2012, nechť nějaký maďarský chytrák zkouší získat Královec z ruských rukou.
Pokud jde o český postoj, máme tu Česko německou deklaraci z roku 1997, která ve svých osmi bodech se rozumně s celou věcí vyrovnává včetně přiznání viny z německé strany a vyjádření lítosti za výstřelky a jejich nepotrestání z české strany. Přestože i v ní zůstávají jakési třecí plochy, základní princip stanovila přesně – odstraňováním křivd minulosti nevytvářejme křivdy nové.
Ono taky, nějak moc nechápu, jaký je smysl free shopu, přesněji: jakým právem se to jmenuje „duty free“, když je to tam všechno drahé jako pes, dražší než dole ve městě v normálním krámě? Asi proto, že to marketingově vypadá líp, než kdyby se to jmenovalo Loupežnická sluj.